|
|
Notocactus vilanovensis C. E. Koch, Internoto, 24: 13, 2003
Druh byl pojmenován podle města Vila Nova do Sul v jihobrazilském státu Rio Grande do Sul, v jehož okolí byl nalezen.
Popis
Stonek plochý až ploše kulovitý, ve stáří kulovitý, jednotlivý, až 150 mm široký; epidermis tmavě šedozelená; kořeny vláknité; žeber až 25, rovná, 3-5 mm vysoká, 6-10 mm široká, mezi areolami s malými hrboly; areoly zpočátku s šedobílou vlnou, později holé, 1-3,5 mm široké, meziareolová vzdálenost 5-8 mm. Okrajových trnů 10-12, přilehlé, 5-6 mm dlouhé; středové trny až 4, odstávající, prohnuté, až 40 mm dlouhé; všechny tmy tenké, šedorůžové. Květy až 90 mm dlouhé, 90-120 mm široké, zvonkovité; vnější okvětní lísky 10-60 mm dlouhé, 5-6 mm široké, bledě žluté s červeným středovým proužkem, vnitřní okvětní lístky 65-70 mm dlouhé, 6-8 mm široké, bělavě žluté s červenými hroty; tyčinky bělavě žluté; čnělka bíložlutá s červenofialovou bliznou. Plod 18-27 mm dlouhý, soudkovitý, zelený. Semeno 1,1 mm široké, 1,1 mm dlouhé, černé, matné.
Variety a formy
Žádné variety ani formy, ať již popsané nebo nepopsané. nejsou známy.
Výskyt a rozšíření
Areál rozšíření Notocactus vilanovensis je velmi malý. Lokalita typu se nachází několik kilometrů severovýchodně od města Vila Nova do Sul. V době prvního nálezu bylo na ní zjištěno asi 20-25 květuschopných rostlin a řada menších semenáčů. V současnosti se ale rostliny na této lokalitě jíž téměř nevyskytují. Nedaleko byla nalezena další lokalita, ale ani na ní nejsou rostliny nijak hojné. Rostliny na nalezišti nyní již zdaleka nedosahují rozměrů, uvedených v popisu, šířka jejich stonku je nejvýše poloviční. Na nalezištích roste Notocactus vilanovensis společně s Notocactus linkii, N. megapotamicus, N. ottonis, N. oxycostatus a Frailea buenekeri.
Poznámky
Notocactus vilanovensis patří do blízkého příbuzenstva Notocactus arnostianus, N. cristatoides, N. curvispinus a N. ritterianus, od kterých se liší tím, že plod se ve zralosti extrémně neprodlužuje, ale oplodí měkne a je tenkostěnné. Nápadná je velikost květů druhu, která snese v rodu Notocactus srovnání jen s Notocactus crassigibbus. Ve srovnání s jinými notokaktusy je rovněž zajímavá i velmi bledá, bíložlutá barva květů, která se v rámci rodu vyskytuje zřídka.Druh byl objeven na podzim roku 1996, doposud není ještě příliš rozšířen ve sbírkách. Předpoklady k hojnějšímu zastoupení generativní cestou ale jsou, protože v jednom plodu Notocactus vilanovensis se nachází kolem tříset semen. Rostliny začínají vykvétat při velikosti stonku 40-50 mm.
Literatura
Gerloff N. et Neduchal T., Taxonomische Neubearbeitung der Gattung Notocactus Frič, 1nternoto, 25: 116, 2004
Stuchlík S., Notocactus vilanovensis C. E. Koch roste u Vila Nova, Minimus 34: 1-4, 2003
Pěstování
V přírodě roste Notocactus vilanovensis na skalnatých plošinách s porostem trávy, na kterých je mírně chráněný proti slunci. Ve sbírkách snese i slunnější místo, ale úpal není vhodný. Substrát pro pěstování volíme výživnější, mírně kyselý, ve vegetaci má být zálivka pravidelná a dostatečná. aby rostliny nepřeschly. I když s Notocactus ; nejsou příliš velké zkušeností vzhledem k jeho malému rozšíření ve sbírkách, je možné jej označit za rostlinu, s jejímž pěstováním nejsou potíže.
Autor textu S. Stuchlík fotografoval rostlinu Gf830, vypěstovanou ze semen, ve své sbírce. Rostlina v přírodě byla vyfotografována na nověji objevené lokalitě (STU 33 = WG 256).
