Notocactus incomptus Gerloff, Internoto, 11: 41, 1990
Notocactus glaucinus Ritt. var. incomptus (Gerloff) Gerloff et Neduchal, Internoto, 25: 58, 2004
Jméno druhu je z latiny a znamená "jednoduchý, prostý". Naznačuje, že se rostliny neodlišují žádným dominantním znakem od dalších druhů, ale spíše více znaky, méně nápadnými.
Popis
Stonek ploše kulovitý až kulovitý, obvykle jednotlivý, 50-70mm široký, 25-40 mm vysoký, tmavě zelený, často zbarvený do hnědočervena; žeber 8-10, rovná, v průřezu trojúhelníkovitá, s tupými hranami, 14-17 mm široká, 6-7 mm vysoká; areoly obvykle kruhovité, s bílou vlnou, 3-5 mm široké, meziareolová vzdálenost 8-17 mm. Trny přilehlé ke stonku, na bázi tmavší než na hrotu; okrajových trnů nejčastěji 9, na temeni poněkud odstávající, prohnuté. na bázi hnědé. jinak bledě žluté. 8-11 mm dlouhé, k tomu ještě 2 menší, 2-4 mm dlouhé, někdy chybí; středový trn 1, tmavší, 5-7 mm dlouhý, poněkud odstávající. Květy 40-50 mm dlouhé, 50-60 mm široké; květní trubka nálevkovitá. asi 20 mm dlouhá; květní lůžko s bílou vlnou a hnědými štětinami; okvětní lístky světle sírově žluté, lesklé, kopinaté, 5-6 mm široké, až 25 mm dlouhé; nitky nahoře žluté, dole purpurové; čnělka nažloutlá, 18 mm dlouhá, 9 karmínově červených ramen blizny. Plod zpočátku nazelenalý, později nahnědlý, 10 mm dlouhý, 7 mm široký. Semeno černé, 1,1-1,2 mm dlouhé, 0,9-1,1 mm široké.
Variety a formy
Žádné variety, ať již popsané nebo nepopsané, nejsou u Notocactus incomptus známé. Proměnlivost uvnitř populace se omezuje jen na nepatrné odchylky v počtu trnů nebo vybarvení epidermis.
Výskyt a rozšíření
Dodnes je známo jen jediné naleziště Notocatus incomptus, které se nachází u řeky Rio Iacui, 16 kilometrů od Nova Palmas (stát Rio Grande do Sul. Brazílie).
Poznámky
První rostliny byly nalezeny Horstem a Buiningem v létě roku 1967. Už tehdy dostaly spolu s polním číslem HU 96 provizorní jméno Notocactus incomptus. které bylo použito i v prvním popisu. Druh byl objeven při cestě na naleziště N. claviceps. který roste rovněž u Rio Iacui. Vzdálenost nalezišť obou druhů je dva kilometry. V roce nálezu, tj. v roce 1967, bylo do Evropy dovezeno 10 rostlin, v následujícím roce 35 rostlin - všechny byly prodány firmou Su-Ka-Flor (Švýcarsko). Další rostliny už nebyly dovezeny, proto původ všech dnes pěstovaných exemplářů ve sbírkách je třeba hledat u rostlin z těchto zásilek. Vypěstované další generace mají značně stabilní znaky, jsou jednotné ve svém vzhledu. Notocactus incomptus vykazuje blízkou příbuznost k N. glaucinus, od kterého se ale liší v několika znacích, např. menším rozměrem stonku, jiným otrněním s málo výrazným středovým trnem. kratší čnělkou a načervenalými nitkami.
Literatura
Anderson E. F., The cactus family, p. 550, 2001
Gerloff N., Notocactus incomptus n.n. HU 96, 1nternoto. 3: 57-59, 1985
Gerloff N., Notocactus incomptus n.n. HU 96, Notocactus, 14: 9-11, 1986
Stuchlík S., Notokaktusy od A do Z /2./, Cactaceae etc., 2: 42-46, 1992
Pěstování
Notocactus incomptus patří k rostlinám, které nejsou náročné na péči pěstitele. Pokud mu poskytneme propustný, mírně kyselý substrát (může být i výživnější) a dostatečnou zálivku, odvděčí se dobrým růstem a spolehlivým květenstvím. Umístění je možné i na méně slunném stanovišti, na slunci se zabarvuje epiderrnis Notocactus incomptus do hněda, červena nebo fialova. Není to ale na závadu, druh tak reaguje na přemíru oslunění. Množení je nutné semeny, protože rostliny neodnožují. Získání semen není problematické. protože rostliny jsou samosprašné. V zimě je samozřejmostí umístění na chladném místě (s teplotou kolem 8 °C) a držet v tomto období rostliny zcela bez zálivky.
Autor textu Stanislav Stuchlík fotografoval rostlinu pod polním číslem HU 96 ve své sbírce.
