NOTOCACTUS CONCINNUS (Monv.) Berger ex Backeb. var. GIBBERULUS (Prestlé) Gerloff
Notocactus concinnus (Monville) Berger ex Backeberg var. gibberulus (Prestlé) Gerloff, Internoto, 9: 99-112, 1988
Notocactus gibberulus Prestlé, Succulenta, 65:142, 1986
Parodia concinna (Monv.) N. P. Taylor, Bradleya, 5: 93, 1987
Notocactus concinnus (Monv.) Berger ex Backeb. f. gibberulus (Prestlé) Gerloff et Neduchal, 1nternoto, 25: 56, 2004
Varieta byla pojmenována podle charakteru hrbolků, ve které jsou rozdělena žebra ("gibberulus" - s malými hrbolky).
Popis
Stonek jednotlivý, ploše kulovitý, 40-60 mm dlouhý, 80-100 mm široký; epidermis tmavě zelená; temeno bez trnů; kořeny vláknité; žeber 18-19, 10 mm široká, 3 mm vysoká, mezi areolami bradovitě rozdělená; areoly kruhovité, světle šedé, 2 mm široké, v horní části se světle šedou vlnou. Všechny trny ohebné, měkké, poněkud přilehlé ke stonku; okrajových trnů 14, pavoukovitě ke stonku přilehlé. prohnuté a stočené, dlouhé 10 mm, mladé jantarové barvy, starší šedé; středové trny 4, tři trny 15-18 mm dlouhé, nejdelší 25-28 mm dlouhý. Květ široce nálevkovitý, leskle žlutý, 60-70 mm široký, 40-50 mm dlouhý; nitky bělavě žluté, prašníky světle žluté; čnělka bělavě žlutá, blizna tmavě karmínová. Plod oválný, olivově zelený, 13 mm dlouhý, 7 mm široký, s hnědou vlnou a tmavě hnědými štětinovitými vlasy. Semeno černé, 1 mm dlouhé, 1 mm široké.
Variety a formy
Notocactus concinnus var. gibberulus byl původně popsán jako samostatný druh. Později byl převeden k Notocactus concinnus jako varieta a ještě později byl změněn jeho taxonomický stupeň na formu. Pokud vyjdeme z přiřazení k Notocactus concinnus, potom existuje celá řada variet a forem, příbuzných s var. gibberulus. Popsány byly var. aceguaensis, var. eremiticus, var. joadii a var. rubrigemmatus. Kromě nich existují ještě další nepopsané variety či formy buď pod polními čísly různých sběratelů anebo pod různými jmény v nabídkách a ve sbírkách - var. ballenarensis, var. durispinus, var. elegans, var. fimbriatif1orus, f. nigrispinus. f. olimarensis, var. parvif1orus, var. piriapolisensis, var. polancoensis, f. pororensis. f. quervosensis. f. yerbalitoensis.
Výskyt a rozšíření
Lokalita typu je u Pedras Altas (Rio Grande do Sul, Brazllie). Rovněž F. Stockinger sbíral rostliny u tohoto města (FS 247). Další nálezy variety byly učiněny u měst Aceguá (A. Hofacker - AH 200, N. Gerloff - Gf72, 210, L. Horst - W. Uebelmann - HU 1185) a Bagé (F. Stockinger - FS 315, 920, N. Gerloff - Gf 81, W.-R. Abraham - WRA 68) - všechna místa jsou na jihu státu Rio Grande do Sul (Brazílie).
Poznámky
První rostliny byly nalezeny při společné expedici K.-H. Prestlé - F. Stockinger - A. Nilson v lednu 1983. Podle morfologie semen patří var. gibberulus do příbuzenstva Notocactus concinnus, i když stavbou stonku, otrněním a květy je podobný druhům kolem Notocactus uebelmannianus.
Literatura
Neduchal T., Notocactus - Bilanz 1998, p. 6, 1999
Prestlé K.-H., Notocactus gibberulus Prestlé, Internoto, 8: 82-84, 1987
Stuchlík S., Rod Notocactus - monografie, p. 36-37, 1993
Pěstováni
Pěstování pravokořenných rostlin je prakticky bez problémů. Pokud rostlinám poskytneme dobře propustnou zeminu, dostatečnou zálivku během vegetace a eventuálně i trochu přihnojení, můžeme očekávat jejich dobrý růst, ať již to jsou malí semenáči nebo větší jedinci. Během zimní periody je zapotřebí - tak jako i u dalších zástupců rodu Notocactus - ponechat rostliny v suchu.
Autor textu Stanislav Stuchlík fotografoval rostlinu PR 313 ve vlastní sbírce.
