Notocactus agnetae van Vliet var. aureispinus van Vliet, Succulenta, 54: 10, 1975
Parodia concinna (Monv.) N. P. Taylor subsp. agnetae (van Vliet) Hofacker, Cactaceae Consensus Initiatives, p. 6, 1998
Notocactus concinnus (Monv.) Berger ex Backeb. f. agnetae (van Vliet) Gerloff et Neduchal, Internoto, 25: 55, 2004
Varieta byla pojmenována podle barvy otrnění, "aureispinus" (z latiny) znamená "se zlatými trny".
Popis
Stonek obráceně hruškovitého tvaru, asi 75 mm široký a 80 mm dlouhý; epidermis světle zelená; kořeny vláknité, rozvětvené. Žeber 29, na bázi asi 6 mm široká, oddělena asi 4 mm hlubokými rýhami, rozdělena poněkud vyčnívajícími hradovitými hrbolky pod areolami; areoly s bílou vlnou, později holé, meziareolová vzdálenost asi 5 mm. Středové a okrajové trny nelze rozlišit, celkem asi 30, přilehlé ke stonku, propletené, štětinovité, v oblasti temena žluté s poněkud světlou hnědožlutou bází a hrotem, později šedé, asi 15 mm dlouhé. Květ asi 60 mm dlouhý a stejně tak široký, nálevkovitý; vnější i vnitřní okvětní lístky světle žluté; tyčinky žluté; čnělka žlutá, blizna načervenalá. Plod tenkostěnný, později vysychající, tmavě zbarvený. Semeno přilbovité, asi 0,9 mm dlouhé a asi 0,8 mm široké, černé.
Variety a formy
D. J. van Vliet popsal Notocactus agnetae současně s varietami aureispinus a minor. Varieta aureispinus (DV 8a) se liší od var. agnetae (DV 8) menšími rozměry stonku, okrajovými a středovými trny, které jsou stejné barvy a poněkud většími květy. Varieta minor (DV 8b) má oproti var. aureispinus menší rozměry stonku, menši meziareolové vzdálenosti, kratší otrněni a větší květy. Nepopsaná je var. zapicanensis, která má polní čislo PR 91 (K.-H. Prestlé). Notocactus agnetae var. aureispinus byl sbírán anebo pozorován v přírodě jen velice málo, kromě van Vlieta rostliny sbíral na nalezišti variety např. W.-R. Abraham (WRA 29).
Výskyt a rozšíření
D. J. van Vliet neuvádí bližší údaje o poloze naleziště, pouze "na severu departementu Maldonado, Uruguay". Notocactus agnetae var. aureispisnus zde roste ve společnosti Notocactus scopa, N. ottonis, N. mammulosus, N. neoarechavaletae, Frailea pygmaea, Gymnocalycium leeanum a Trichocereus alacriportanus, ve výšce asi 150 m n.m.
Poznámky
Notocactus agnetae var. aureispinus je ve sbírkách poměrně málo rozšířenou rostlinou. Není proto ani běžné vidět ji v nabídkách semen nebo rostlin. Rovněž i literárních údajů o ni je velice málo - a to se obvykle jen opakují údaje, které zveřejnil van Vliet v prvním popisu. Mladší rostliny Notocactus agnetae var. agnetae a var. aureispinus se od sebe jen poměrně obtížně odlišují. Postupem doby se ale na rostlinách Notocactus agnetae začnou vyvíjet čtyři středové trny hnědé barvy, zatímco var. aureispinus si, ve shodě se jménem, zachovává stále stejnou (žlutou až zlatou) barvu trnů.
Literatura
Elsner J., Popisy a nomenklatorické otázky, Minimus, 7: příloha, 1976
Neduchal J., Notocactus - Bilanz 1998, p. 2, 1999
Stuchlík S., Rod Notocactus - monografie, p. 11, 1993
Pěstování
Při pěstování Notocactus agnetae var. agnetae i var. aureispinus není rozdíl - obě dvě variety mají obdobné nároky. Ve vegetaci potřebují dostatek rovnoměrné zálivky, občas můžeme i přihnojit (obzvláště pokud používáme nepříliš výživnou zeminu anebo jsme nějaký čas rostliny nepřesazovali). V zimě držíme rostliny v suchu. Obě dvě variety patří k bezproblémovým rostlinám, dobře rostou menší i větší rostliny.
Autor textu Stanislav Stuchlík, fotografoval kulturní rostlinu ve vlastní sbírce.
