Mammillaria sanchez-mejoradae R. González, Cact. Suc. Mex., 37: 55, 1992
Jméno druhu bylo zvoleno na počest velkého milovníka mexické sukulentní flóry a odborného pracovníka UNAM (Universidad National Autonoma de México) v Cd. México. Dr. Hernando Sánchez-Mejorada, president mexické kaktusářské společnosti, byl objevitelem a autorem mnoha nových taxonů nejen z čeledi Cactacee, ale i dalších rostlinných čeledí.
Popis
Stonek kulovitý až krátce (ve stáří) válcovitý, asi 20-30 mm dlouhý a 10-30 mm široký; bradavky krátce válcovité, na koncích zaoblené, tmavozelené; axily nahé, areoly dlouze oválné, až 3 mm dlouhé, s bílou vatou a tmavším, hnědavým středem. Okrajové tmy v počtu 30-40, hřebenovitě rozprostřené po okrajích areoly, asi 2-3 mm dlouhé, jemně ochmýřené, bílé barvy; středové tmy chybějí. Květy zvonkovité, asi 15 mm dlouhé, vyrůstají ve věnci blízko temene, okvětní lístky jazykovité, celokrajné, na vrcholu oblé, někdy mírně rozeklané, nebo i zašpičatělé; vnější okvětní lísky hnědavě zelené, vnitřní bílé s výrazným podélným středovým pruhem hnědé, olivové až zelené barvy.Plod zůstává většinou mezi bradavkami, ukrytý pod otrněním, kulovitý, vysýchavý, vzácně se prodlužující, pak světle narůžovělý, válcovitý až 12 mm dlouhý. Semena kulovitá s černou jamkovanou testou, asi 1,1 mm velká.
Variety a formy
Homogenní druh s nepatrnou proměnlivostí, žádné vnitrodruhové taxony udány nebyly.
Rozšíření a výskyt
V článku doprovázejícím popis tohoto druhu byla lokalita uvedena nesprávně. Udáno bylo Cerro El Potosí v Municipio Galeana, v mexickém státu Nuevo León, v nadmořské výšce 1900-2000 m. Zdá se, že tento údaj byl úmyslně nepřesný a záměrně zavádějící. O řadu let později bylo naleziště vypátráno asi 50 km severozápadním směrem od původně udaného místa, u Cerro del Agua. Nadmořská výška souhlasí, podložní horninou jsou šedobílé vápence. Rostliny osídlují štěrbiny a pukliny příkrých holých, plnému slunci vystavených, skalních ploten a útesů, které jsou vyplněny minerálními štěrky a tmavým hrubým humusem. Objevují se také na plochých skalních výchozech a ve štěrkovitých zvětralinách na úpatí kopců a skalních útvarů, kde společně rostou i trsy nízkých trav a vranečků (Selaginella sp.). Stromy a keře na místě chybějí, lokalita je vystavena plnému slunečnímu svitu.
Poznámky
Historie objevení tohoto druhu není příliš jasná, zřejmě nejpravdivější je verze, že na tuto zajímavou rostlinu upozornil autora popisu sám majitel pozemku (a tedy i vlastní lokality) u Cerro del Agua. Později byl kaktus pojmenován na počest zemřelého Hernando Sánchez- Mejorady, který patřil k významným osobnostem mexických milovníků kaktusů a botaniků. Naleziště bylo dlouho tajeno, záměrně byly zveřejněny nesprávné údaje o poloze lokality, nicméně po několika letech byly rostliny nadšenými kaktusáři z Evropy v přírodě vypátrány. Teprve poté se semena i semenáče dostaly do kultury. Dnes známe polohu naleziště přesně, včetně koordinát z polohoměru (GPS). Bylo potvrzeno, že lokalita leží na ohrazeném soukromém pozemku a tak v případě, že chcete rostlinu pozorovat v přírodě, je nutná domluva s majitelem. Systematické zařazení bylo navrženo jednak do série Lasiacanthae (D. R. Hunt), později J. Lüthy navrhl samostatnou sérii Herrerae, kam zařadil i tento druh. Většina současných specialistů jej však považuje za blízce příbuzný taxon k okruhu (sérii) Lasiacanthae, kam náleží řada podobných a poněkud plastických taxonů (M._lasiacantha, M. egregia, M. gasseriana, M. stella-de-tacubaya, M. wohlschlageri), které jsou také vybaveny víceméně ochmýřeným otrněním a většinou postrádají středové trny (výjimkou je M. gasseriana, resp. M. stela-de-tacubaya s výraznými středovými háčkovitými trny). Všechny však mají menší květy. Je to sice znak nápadný, ale sama velikost květů může být sotva dostatečným důvodem ladit M. sanchez-mejoradae k M. herrerae, ta má podstatně větší květy bílé až fialově červené barvy, delší květní trubku a oddělený, plošně malý areál výskytu ve středním Mexiku (Querétaro).
Literatura
Anderson E. F., The cactus family, 441, 2001
Glass Ch., Brit. Cact. Succ. J., 16: 19, 1998
Hunt D. R., Mammillaria Postscripts, 6: 3-4, 1997
Pilbeam J., The cactus file handbook 6, Mammillaria, p. 258, 1999
Říha J., Zajímavý kaktus severního Mexika, Mammillaria sanchez-mejoradae, Kaktusy, 39: 120-121,2003
Pěstování
První vypěstované rostliny se u nás objevily teprve před několika lety, přesto již někteří naši pěstitelé mají dostatečné zkušenosti s jejich kulturou. Zprvu byly semenáče výhradně roubovány na silné podnože, vyrostly z nich ale nepřirozeně formované, přerostlé exempláře. Poskytly však dostatek semen a další generace se již většinou pěstují na vlastních kořenech. Klíčivost semen je poněkud slabší, nejlépe klíčí čerstvě sklizená zrna, po několika měsících se u nich projevuje většinou několikaměsíční dormance (snížení klíčivosti na určitou dobu). Semenáče lze pěstovat stejným způsobem jako rostlinky z podobných oblastí, tj. nejlépe vyhovuje minerální substrát a nepravidelná zálivka. Rostliny dospívají ve velikosti asi 1 cm, což u pravokořenných jedinců může být jíž druhým či třetím rokem po vysetí. Pro udržení optimálního tvaru i zdravotního stavu lze doporučit umístění na plném sluncí a šetření zálivkovou vodou. Zimní teploty mohou klesnout k bodu mrazu, vhodné je však umístění na světle. Květní poupata jsou totiž zakládána na podzim, v zimě a nebo velmi časně zjara, a pokud jsou v této době rostliny v temnu a při příliš nízké teplotě, prašníky často abortují a pylová zrna se nevyvinou, což má za následek, že pak nelze květy opylit.
Foto Pavel Pavlíček ve vlastní sbírce, text Jan Říha.
