MAMMILLARIA SABOAE Glass subsp. ROCZEKII W. Rischer et W. Krüger

MAMMILLARIA SABOAE Glass subsp. ROCZEKII W. Rischer et W. Krüger

Mammillaria saboae Glass subsp. roczekii W. Rischer et W. Krüger, Mitteil. Arbeitskr. Mammillarienfr., 27: 50, 2003

Jméno druhu bylo zvoleno na počest objevitelky paní K. Sabo z USA, jméno poddruhu pak na počest objevitele pana Bernarda Roczeka z Německa, který ji v roce 2002 nalezl v severním Durangu.

Popis

Stonek jednotlivý, někdy od báze odnožující, zploštěle polokulovitý, asi 10-15 mm dlouhý a až 35 mm široký, na temeni mírně vpadlý, v dolní části ve stáří pokryt odumřelými bradavkami. Kořen řepovitý, masitý, až 35 mm silný s postranními slabšími svazčitými kořeny, plynule přechází do stonkové části. Bradavky rozestálé, kuželovité, nahoře zaoblené, 7-9 mm dlouhé, 5 mm široké, u báze až 7-8 mm široké, pokožka tmavě zelená, tělní pletivo bez mléčné šťávy. Areoly protáhle oválné, 3 mm dlouhé a 2 mm široké, v mládí na temeni s bělavou vlnou; axily s několika vlasově jemnými štětinkami. Okrajové trny paprskovitě rozložené, překrývající se, ke stonku zahnuté, v počtu 24, hladké, sklovitě bílé, 2,5-3 mm dlouhé; středové trny chybějí. Květy vyrůstají blízko vrcholu stonku, nálevkovité, asi 35-50 mm dlouhé a 30-40 mm široké, s výraznou trubkou až 15 mm dlouhou, zelenavé barvy; vnější okvětní lístky široce lopatkovité až kopinaté, hnědavé s bělavým okrajem, 8-20 mm dlouhé a 3 mm široké; vnitřní okvětní lístky široce kopinaté až lopatkovité, celokrajné, oblé, fialově červené, ve středu květu na bázi světlejší až bělavé; čnělka bílá. 35 mm dlouhá. blizna zelenavá. výrazně přečnívající tyčinky; tyčinky 12-17 mm dlouhé, prašníky žluté. Plodí ve zralosti zůstává uložen ve tkáních stonku v axile mezi bradavkamí. asi 3-4 mm velký, kulovitý, obsahující až 40 semen. Semena přilbovitého tvaru asi 1,3 mm dlouhá, 0.9 mm široká a 1 mm silná, testa jamkovaná, černé barvy.

Variety a formy

Mammíllaria saboae subsp. roczekii pochází z nevelkého naleziště a doposud sledované rostliny nevykazují žádné podstatné rozdíly. Určité malé rozdíly je možné pozorovat v uspořádání bradavek, v některých případech mají kulturní rostliny bradavky mírně stočené k temeni, jindy jsou přímé.

Rozšíření a výskyt

Rostliny byly objeveny ve státě Durango, Mexiko, typ byl sbírán v březnu 2002 blízko města Canatlán. Roste v nadmořské výšce asi 2500 m, na tmavých vyvřelých horninách, v kapsách, kde se hromadí humusem bohaté půdy, místy jsou stanoviště v mělkých naplavených "lagitas" (jakási suchá jezírka) osídleny početnými hustými koloniemi jedinců. Tyto malé enklávy jsou většinou prosty vyšších porostů, často jsou úplně holé na plném výsluní. Na kopcích v okolí roste řídký les borovic a dubů, často se objevují hustější keřové či stromkovité houštiny, tyto formace jsou vybaveny vyvinutými písčito-humusovými půdami. Z jiných druhů kaktusů se v okolí vyskytují Echinocereus polyacanthus, nově klasifikovaný E. adustus subsp. roemerianus. Mammillaria papasquiarensis. M. longiflora. M. (Mammillopsis) senilis a také zajímavý druh rodu Agave.

Poznámky

Tento zajímavý, nedávno popsaný nový taxon, řadíme do serie Longiflorae, k druhu M._saboae, která pochází ze severnějších oblastí ve státu Chihuahua. Při popsání v roce 2003 byl porovnáván s dalšími členy série, M. theresae a M. saboae subsp. saboae a subsp. haudeana. Z tohoto porovnání jsou dobře patrné rozdíly mezi jmenovanými ve stavbě otrnění, v charakteru bradavek i v květech, i když ty jsou si velmi podobné. Bohužel však chybí porovnání s M. saboae subsp. goldii ze státu Sonora. Ta se zdá být nejvíce podobná a příbuzná našemu novému poddruhu. Při našem porovnání v kultuře však i zde lze oba taxony dostatečně dobře odlišit. Subsp. roczekii je nejrobustnější formou celé skupiny, má nejmenší počet trnů v areole (24 versus 35-45 u subsp. goldii) a nejmasivnější bradavky.Botanické třídění celé skupiny navrhujeme proto následovně:     Mammillaria saboae Glass subsp. saboae     M. saboae subsp. goldii (Glass et Foster) Hunt    M. saboae subsp. haudeana (Lau et Wagner) Hunt    M. saboae subsp. roczekii w: Rischer et W. Kráter Oproti některým jiným autorům nepovažuji M. theresae za druh natolik blízký k M. saboae, aby jej bylo nutné považovat za její poddruh. Zejména vzhledem k charakteristicky silně plumóznímu otrnění a červenavé barvě pokožky u M. theresae. Snad je vhodné se zmínit o tom, že pro serii Longiflorae Hunt, která je příznačná dlouhou květní trubkou. Bylo navrženo i jiné uspořádání a také pojmenování. Vzhledem k tomu, že tyto taxony mají vesměs plody i v době zralosti ukryté mezi bradavkami a často i zůstávají zapuštěny v tkáních stonku mnoho měsíců až let po dozrání, objevil se v roce 1990 návrh ustavení podrodu Cryptocarpa Keizer, pro druhy s hluboko zapuštěným květním lůžkem, z kterého vzniká později i hlub oko v tkáních stonku ukrytý zralý plod se semeny. Obecně se však toto vyčlenění a vymezení subg. Cryptocarpa neujalo.

Literatura

Rischer W., Eine phantastische Reise. Teill, Mitteil. Arbeitskr. f. Mammillarienfr.. 28: 18-27, 2004

Pěstování

Zkušenosti z pěstování nejsou velké, vzhledem ke krátké době. která uplynula od objevení rostliny. Lze však říci, že má zhruba stejné nároky jako ostatní taxony skupiny Longiflorae, které pocházejí z horských pásem porostlých dubo-borovými lesy. V těchto místech nejsou letni teplotní maxima příliš výrazná, zatímco zimní minima klesají nezřídka i k 0 °C. občas se během zimy objeví i sníh. Dostaly se nám do rukou odnože z originálních rostlin dovezených do Německa a někteří naši pěstitelé mohou potvrdit, že se pěstováním od svých příbuzných neliší. Celkem ochotně nasazují poupata a kvetou po celé vegetační období. Pan Miroslav Hájek z Plzně získal již novou generaci semenáčů, většinou roubovaných na Pereskiopsis a na jiných podnožích, kromě toho vyzkoušel také pěstování na vlastních kořenech. Rostliny dobře prospívají při umístění na plném slunci, první květy nasazují ve velikosti asi 1 cm. Období kvetení je dlouhé a poupata se objevují od časného jara. po celé vegetační období až po podzimní měsíce, většinou v opakovaných vlnách. Odkvetlé květy zůstávají mezi bradavkami. blanité plody i ve zralosti jsou hluboko zapuštěny v axilách, odkud lze jen obtížně semena doslova vydolovat. Jejich klíčivost je nerovnoměrná, v některých případech se projevuje dlouhodobá dormance, kdy semena přežívají i několik let a teprve potom klíčí. Vzhledem k tomu, že se jedná o nedávno objevený taxon, který dosud není ve sbírkách dostatečně zastoupen, volíme většinou kulturu roubovanců. Dobře srůstá a roste na většině běžných podnoží. optimální jsou Myrtillocactus geometrizans a Eriocereus jusbertii, na kterých narůstá dostatečný počet odnoží, které lze použít k dalšímu množení. Pravokořenné rostliny pěstujeme v malých nádobách v minerálních substrátech. případně s malým přídavkem humusu, zálivku volíme nepravidelnou s pauzami, kdy objem nádob dobře proschne. Zimujeme při teplotách asi 10-15 °C. poklesy pod 5 °C snáší bez poškození. Vhodné je zimování na světle.

Text ran Říha. Foto Miloš Záruba ve vlastní sbírce.

Fotogalerie

Obr. 1: El Carmen, Durango (foto Pavel Pavlíček)

Obr. 2: Mammillaria saboae subsp. roczekii (foto Pavel Pavlíček).

Obr. 3: Mammillaria saboae subsp. roczekii (foto Pavel Pavlíček). 

Obr. 4: Mammillaria saboae subsp. roczekii (foto Pavel Pavlíček).

Obr. 5: Mammillaria saboae subsp. roczekii (foto Pavel Pavlíček).