MAMMILLARIA SABOAE Glass subsp. ROCZEKII W. Rischer et W. Krüger

Mammillaria saboae Glass subsp. roczekii W. Rischer et W. Krüger, Mitteil. Arbeitskr. Mammillarienfr., 27: 50, 2003

Jméno druhu bylo zvoleno na počest objevitelky paní K. Sabo z USA, jméno poddruhu pak na počest objevitele pana Bernarda Roczeka z Německa, který ji v roce 2002 nalezl v severním Durangu.

Popis

Stonek jednotlivý, někdy od báze odnožující, zploštěle polokulovitý, asi 10-15 mm dlouhý a až 35 mm široký, na temeni mírně vpadlý, v dolní části ve stáří pokryt odumřelými bradavkami. Kořen řepovitý, masitý, až 35 mm silný s postranními slabšími svazčitými kořeny, plynule přechází do stonkové části. Bradavky rozestálé, kuželovité, nahoře zaoblené, 7-9 mm dlouhé, 5 mm široké, u báze až 7-8 mm široké, pokožka tmavě zelená, tělní pletivo bez mléčné šťávy. Areoly protáhle oválné, 3 mm dlouhé a 2 mm široké, v mládí na temeni s bělavou vlnou; axily s několika vlasově jemnými štětinkami. Okrajové trny paprskovitě rozložené, překrývající se, ke stonku zahnuté, v počtu 24, hladké, sklovitě bílé, 2,5-3 mm dlouhé; středové trny chybějí. Květy vyrůstají blízko vrcholu stonku, nálevkovité, asi 35-50 mm dlouhé a 30-40 mm široké, s výraznou trubkou až 15 mm dlouhou, zelenavé barvy; vnější okvětní lístky široce lopatkovité až kopinaté, hnědavé s bělavým okrajem, 8-20 mm dlouhé a 3 mm široké; vnitřní okvětní lístky široce kopinaté až lopatkovité, celokrajné, oblé, fialově červené, ve středu květu na bázi světlejší až bělavé; čnělka bílá. 35 mm dlouhá. blizna zelenavá. výrazně přečnívající tyčinky; tyčinky 12-17 mm dlouhé, prašníky žluté. Plodí ve zralosti zůstává uložen ve tkáních stonku v axile mezi bradavkamí. asi 3-4 mm velký, kulovitý, obsahující až 40 semen. Semena přilbovitého tvaru asi 1,3 mm dlouhá, 0.9 mm široká a 1 mm silná, testa jamkovaná, černé barvy.

Variety a formy

Mammíllaria saboae subsp. roczekii pochází z nevelkého naleziště a doposud sledované rostliny nevykazují žádné podstatné rozdíly. Určité malé rozdíly je možné pozorovat v uspořádání bradavek, v některých případech mají kulturní rostliny bradavky mírně stočené k temeni, jindy jsou přímé.

Rozšíření a výskyt

Rostliny byly objeveny ve státě Durango, Mexiko, typ byl sbírán v březnu 2002 blízko města Canatlán. Roste v nadmořské výšce asi 2500 m, na tmavých vyvřelých horninách, v kapsách, kde se hromadí humusem bohaté půdy, místy jsou stanoviště v mělkých naplavených "lagitas" (jakási suchá jezírka) osídleny početnými hustými koloniemi jedinců. Tyto malé enklávy jsou většinou prosty vyšších porostů, často jsou úplně holé na plném výsluní. Na kopcích v okolí roste řídký les borovic a dubů, často se objevují hustější keřové či stromkovité houštiny, tyto formace jsou vybaveny vyvinutými písčito-humusovými půdami. Z jiných druhů kaktusů se v okolí vyskytují Echinocereus polyacanthus, nově klasifikovaný E. adustus subsp. roemerianus. Mammillaria papasquiarensis. M. longiflora. M. (Mammillopsis) senilis a také zajímavý druh rodu Agave.

Poznámky

Tento zajímavý, nedávno popsaný nový taxon, řadíme do serie Longiflorae, k druhu M._saboae, která pochází ze severnějších oblastí ve státu Chihuahua. Při popsání v roce 2003 byl porovnáván s dalšími členy série, M. theresae a M. saboae subsp. saboae a subsp. haudeana. Z tohoto porovnání jsou dobře patrné rozdíly mezi jmenovanými ve stavbě otrnění, v charakteru bradavek i v květech, i když ty jsou si velmi podobné. Bohužel však chybí porovnání s M. saboae subsp. goldii ze státu Sonora. Ta se zdá být nejvíce podobná a příbuzná našemu novému poddruhu. Při našem porovnání v kultuře však i zde lze oba taxony dostatečně dobře odlišit. Subsp. roczekii je nejrobustnější formou celé skupiny, má nejmenší počet trnů v areole (24 versus 35-45 u subsp. goldii) a nejmasivnější bradavky.Botanické třídění celé skupiny navrhujeme proto následovně: Mammillaria saboae Glass subsp. saboae M. saboae subsp. goldii (Glass et Foster) Hunt M. saboae subsp. haudeana (Lau et Wagner) Hunt M. saboae subsp. roczekii w: Rischer et W. Kráter Oproti některým jiným autorům nepovažuji M. theresae za druh natolik blízký k M. saboae, aby jej bylo nutné považovat za její poddruh. Zejména vzhledem k charakteristicky silně plumóznímu otrnění a červenavé barvě pokožky u M. theresae. Snad je vhodné se zmínit o tom, že pro serii Longiflorae Hunt, která je příznačná dlouhou květní trubkou. Bylo navrženo i jiné uspořádání a také pojmenování. Vzhledem k tomu, že tyto taxony mají vesměs plody i v době zralosti ukryté mezi bradavkami a často i zůstávají zapuštěny v tkáních stonku mnoho měsíců až let po dozrání, objevil se v roce 1990 návrh ustavení podrodu Cryptocarpa Keizer, pro druhy s hluboko zapuštěným květním lůžkem, z kterého vzniká později i hlub oko v tkáních stonku ukrytý zralý plod se semeny. Obecně se však toto vyčlenění a vymezení subg. Cryptocarpa neujalo.

Literatura

Rischer W., Eine phantastische Reise. Teill, Mitteil. Arbeitskr. f. Mammillarienfr.. 28: 18-27, 2004

Pěstování

Zkušenosti z pěstování nejsou velké, vzhledem ke krátké době. která uplynula od objevení rostliny. Lze však říci, že má zhruba stejné nároky jako ostatní taxony skupiny Longiflorae, které pocházejí z horských pásem porostlých dubo-borovými lesy. V těchto místech nejsou letni teplotní maxima příliš výrazná, zatímco zimní minima klesají nezřídka i k 0 °C. občas se během zimy objeví i sníh. Dostaly se nám do rukou odnože z originálních rostlin dovezených do Německa a někteří naši pěstitelé mohou potvrdit, že se pěstováním od svých příbuzných neliší. Celkem ochotně nasazují poupata a kvetou po celé vegetační období. Pan Miroslav Hájek z Plzně získal již novou generaci semenáčů, většinou roubovaných na Pereskiopsis a na jiných podnožích, kromě toho vyzkoušel také pěstování na vlastních kořenech. Rostliny dobře prospívají při umístění na plném slunci, první květy nasazují ve velikosti asi 1 cm. Období kvetení je dlouhé a poupata se objevují od časného jara. po celé vegetační období až po podzimní měsíce, většinou v opakovaných vlnách. Odkvetlé květy zůstávají mezi bradavkami. blanité plody i ve zralosti jsou hluboko zapuštěny v axilách, odkud lze jen obtížně semena doslova vydolovat. Jejich klíčivost je nerovnoměrná, v některých případech se projevuje dlouhodobá dormance, kdy semena přežívají i několik let a teprve potom klíčí. Vzhledem k tomu, že se jedná o nedávno objevený taxon, který dosud není ve sbírkách dostatečně zastoupen, volíme většinou kulturu roubovanců. Dobře srůstá a roste na většině běžných podnoží. optimální jsou Myrtillocactus geometrizans a Eriocereus jusbertii, na kterých narůstá dostatečný počet odnoží, které lze použít k dalšímu množení. Pravokořenné rostliny pěstujeme v malých nádobách v minerálních substrátech. případně s malým přídavkem humusu, zálivku volíme nepravidelnou s pauzami, kdy objem nádob dobře proschne. Zimujeme při teplotách asi 10-15 °C. poklesy pod 5 °C snáší bez poškození. Vhodné je zimování na světle.

Text ran Říha. Foto Miloš Záruba ve vlastní sbírce.

Fotogalerie