Mammillaria magallanii Schmoll ex Craig, Marnm. Handbook, p. 225, 1945
Mammillaria lasiacantha Engelrn. subsp. magallanii (Craig) Hunt, Marnm. Postscripts, 6: 7, 1997
Mammillaria magallanii Craig var. hamatispina Backeb., Die Cactaceae, 5: 3882, 1962
Chilita magallanii (Schmoll ex Craig) Buxb., Sukkulentenkunde, 5: 25, 1954
Mammillaria neobertrandiana Backeb., Cactus (Paris), 33, suppl. 10, p. 82, 1952
Mammillaria lengdobleriana Böd., Jahrb. Deutsche Kakt.-Ges., 1: 68-69, 1935-1936
Mammillaria roseocentra Böd. et Ritter in Bödeker, Marnmil.-Vergi.-Schlüssel, 21, 1933
Jméno bylo údajně zvoleno na počest pana Pedro Magallana z Mexika, který rostlinu objevil, nemáme však o něm žádné podrobnější zprávy. Poprvé bylo toto jméno uvedeno v roce 1942, ve Schmollově katalogu.
Popis
Stonek jednotlivý, krátce válcovitý, asi 60 mm dlouhý a 45 mm široký, hustě porostlý trny; bradavky krátce kuželovité, asi 4-5 mm dlouhé, oblé, tmavě zelené, hladké, axíly s krátkou bělavou plstí, areoly kruhovité, asi 2 mm velké, s bělavou až nažloutlou plstí. Trny štětinovitě jemné, nepíchavé, pružné, paprskovitě rozprostřené, většinou jen okrajové, v počtu 70-75, asi 2-5 mm dlouhé, navzájem propletené, křídově bělavé až narůžovělé, často se světleji zbarvenou bází a tmavším narůžovělým a rezavě načervenalým hrotem; středový trn chybí nebo vzácně a ojediněle, jen v některých areolách 1, odstávající, silnější, tmavší, žlutý až hnědý, či načervenalý, s tmavším hrotem, přímý nebo zahnutý, asi 1-3 mm dlouhý. Květy vyrůstají ve věnci blízko temene, úzce nálevkovité až zvonkovité, asi 10 mm dlouhé a 6 mm široké, okvětní lístky jazykovité, špičaté, celokrajné, krémově žlutavé, s výrazným středovým,hnědavým až narůžovělým proužkem; nitky tyčinek narůžovělé až hnědavé, prašníky jasně žluté; blizna krémově žlutavá. Plody ve zralosti 25-30 mm dlouhé, válcovité, s červeným oplodím (při nedostatku vody zasychají mezi bradavkami). Semena hruškovitého tvaru, asi 1 mm velká, s černošedou jamkovanou testou.
Variety a formy
Mammillaria magallanii je jedním ze zástupců skupiny příbuzných a podobných taxonů, které různí autoři chápou rozdílně. Proto se můžeme setkat jak s jejím zařazením na úrovni samostatného druhu, tak ale i poddruhu či variety. V kultuře u pěstovaných rostlin byla zaznamenána odlišnost jednotlivých proveniencí, zejména v intenzitě zbarvení trnů a také ve zbarvení květů.Přítomnost či absence středových háčkovitých trnů vedla C. Backeberga k odlišení samostatné var. hamatispina. Ukázalo se ale, že tento znak je velice nestálý a objevuje se příležitostně jen na některých jedincích, rostoucích v přírodě vedle sebe.
Rozšíření a výskyt
Mammillaria magallanii je známa ze severomexických států Coahuila a Durango, kde byla nalezena na více lokalitách, vesměs v nadmořských výškách mezi 1100 až 1900 m, vždy na vápencových horninách, v sutích a na písčitých náplavech, také ale ve štěrbinách a v puklinách holé skály. K nejznámějším lokalitám ve státě Coahuila náleží hory v okolí měst Parras, San Lorenzo, San Francisco del Progreso, San Lorenzo, San Rafael, Cerro Bola, Tacubaya, Torreo aj.; ve státě Durango pak u Lerdo, San Pedro de Las Colonias, Gomez Palacío aj.. Roste jak na plném výsluní, tak v polostínu pod ochranou opadavých keřů a růžicovítých xerofytů. Zimní teploty klesají na nalezištích krátkodobě i pod bod mrazu, jsou to však jen epizodické náhody. Srážky se pohybují okolo 400 mm za rok.
Poznámky
Mammillaria magallanii řadíme do serie Lasiacanthae, společně s celou řadou podobných druhů, nejblíže příbuzná je M. lasiacantha, jejíž naleziště nejsou příliš vzdálená a také ani oddělená hiátem. Některé populace plynule přecházejí jedna v druhou, či spíše rostou na lokalitách položených velmi blízko od sebe. Také další blízce příbuzná M. gasseriana (M. stela-de-tacubaya) roste na velkém areálu ve státě Durango, většinou však na plošších rovinatějších terénech a na lépe vyvinutých půdách, kde dorůstá větších rozměrů, má (většinou) výrazné tmavé středové háčkovité trny a delší okrajové trny. Obecně lze říci, že se jedná o příbuznou pocházející z příznivějších životních podmínek - zatímco M. magallanii je drobnější a roste v méně příznivých životních podmínkách, na kamenitých drolinách a na kamenitých podkladech, spárách, kapsách skály atp. Na snímku je rostlina vypěstovaná ze semen sbíraných S. Brackem (SB 143), která představuje podobu rostlin vyskytujících se v okolí Cerro Bola (Coah.). Otázkou zůstává jméno M. roseocentra, semenáče pod tímto jménem jsem pěstoval mnoho let a semena pocházela ze sběrů H. Kuenzlera, někdy v letech 1970-1974. Od rostliny na snímku se lišily štětinovitým, mírně odstávajícím otrněním rezavě červené barvy a také žlutavými, úzkými, téměř trubkovitými květy.Dalšími spornými jmény jsou M. lengdobleriana Bőd., která údajně pochází ze severu státu Durango, roste válcovitě (až 9 cm dlouhá) a má slámově žluté úzké květy, stejně tak M. neobertrandiana Backeb., o které víme jen tolik, že byla importována v padesátých letech 20. století jako "Epithelantha" do Monaka, kde ji určil a pojmenoval C. Backeberg. Obecně je dnes považována za konspecílickou s M. magallanii nebo M. lasiacantha, s menším počtem okrajových trnů (sensu H. Bravo 1991).
Literatura
Anderson E. F., The cactus family, p. 428, 2001
Backeberg C., Die Cactaceae, 5: 3338-3340, 3431, 3433, 1961
Bravo-Hollis H. et H. Sánchez Mejorada, Las Cactáceas de México, 3: 156-157, 1991
Pilbeam J., Cactus file, 2: 9-11, 1994
Pilbeam J., The cactus file handbook 6, Mammillaria, p. 174, 1999
Reppenhagen W., Die Gattung Mammillaria, Monographie, 1: 288, 1991
Pěstování
Mammillaria magallanii je citlivější druh s vyššími nároky na plné oslunění, vyžaduje umístění v teple a opatrnou, nepravidelnou zálivku, a to jen v teplých měsících vegetace. Volíme jílovito-písčitý, případně drťový substrát, bez obsahu humusu, nejlépe o neutrálním pH. Růst je poměrně pomalý, přesto ve vhodných podmínkách dosahují rostliny dospělosti a tedy květuschopnosti již ve velikosti asi 1 cm, což může být během 3-4 let. Roubování je možné doporučit snad jen pro urychlení dospělosti, ale na druhé straně není vhodné pro dosažení přirozeného tvaru. Pomalejší pravokořenná kultura je jistě přirozenější a rostliny vypadají mnohem lépe, zejména vytvářejí silnější a hustější otrnění. Množení výsevem semen nečiní potíže, jako u ostatních severských druhů rodu Mammillaria je nutná opatrná zálivka, větrání, a případné preventivní ošetření fungicidy. Semena nejlépe klíčí první rok po dozrání, případně v následujícím vegetačním období. Dobou kvetení je konec jara, květy většinou vyrůstají synchronně, tj. na několika rostlinách a ve stejný čas najednou. Nepříjemnou vlastností je zakládání poupat pozdě na podzim a během zimy. V nepříznivých zimních měsících se mnohdy nevyvine v prašnících pletivo (tapetum), v němž se vytváří pyl a květy pak nelze opylit.
Foto Pavel Pavlíček, na obrázku je semenáč označený polním číslem SB 143. Text Jan Říha.
