Ferocactus pottsii (Salm-Dyck) Backeberg var. alamosanus (Britton et Rose) Unger, Kakt. und and. Sukk., 22: 187, 1971
Echinocactus alamosanus Br. et R., Contr. US Nat. Herb., 16: 239, 1913
Ferocactus alamosanus (Br. et R.) Br. et R., The Cactaceae, 3: 137, 1922
Jméno druhové bylo zvoleno na počest bratrů Johna a Fredericka Pottsů, kteří žili v polovině 19. století v Mexiku a posílali kaktusy do Evropy. Jméno variety alamosanus je odvozeno od místního jména pohoří, Montaňas de Alamos ("hory plné topolů") ve státě Sonora, Mexiko, kde byl tento taxon nalezen.
Popis
Rostlina jednotlivá, zřídka odnožující a trsovitá, stonek kulovitý, se zploštělým temenem, asi 250 mm vysoký a 300 mm široký, jasně zelený, žeber častěji 21, ostrá, přímá, mírně bradavičnatá, až 30 mm vysoká; areoly oválné, asi 15 mm dlouhé, plstnaté. Okrajových trnů většinou 8, jehlovité, přímé, paprskovitě rozestálé, 30-40 mm dlouhé, žluté; středový trn 1, přímý, odstávající, jehlovitý, až 60 mm dlouhý, žlutý s tmavším hrotem. Květ nálevkovitý, asi 45-50 mm velký, zevně porostlý oválnými, na okrajích obrvenými hnědavými šupinami, okvětní lístky jazykovité, celokrajné, špičaté, běložluté až žlutozelené barvy s načervenalou bázi, nitky tyčinek citrónově nazelenalé s narůžovělou bází. Plod soudkovitý, asi 25-30 mm dlouhý a 20 mm široký, porostlý obrvenými hnědými šupinami, ve zralosti červenavý, brzy vysýchavý. Semena asi 3 mm dlouhá a 2 mm široká, s hnědočernou hladkou lesklou testou.
Variety a formy
V minulém století byl tento taxon většinou považován za samostatný druh pod jménem F. alamosanus a v roce 1942 k němu George Lindsay přiřadil varietu platygonus Lindsay.Oprávněnost její existence však trochu narušuje skutečnost, že její autor uvedl stejné naleziště pro typovou i nově navrženou varietu, pohoří Los Alamos. Diferenční znaky uvedl: větší rozměry stonku (až 1 m výšky a 400 mm šířky), menší počet širokých žeber (asi 13-20). Možná, že je na místě úvaha, zda se nejedná jen o rostliny z míst bohatších na živiny, ze stínu a z vlhčích stanovišť, kde dorůstají větších rozměrů, než uváděl původní popis typové variety. Dnešní pohled na tuto varietu ji celkem realisticky spojuje s typovou varietou F. pottsii var. pottsii, tj. podstatně šířeji rozšířeným taxonem v severozápadním Mexiku.
Výskyt a rozšíření
Původní informace uvádějí omezený areál výskytu v horách Alamos u města Rancho Guirocoba, Sonora, Mexiko. Nalezen byl na několika místech např. u vesnice Cieneguita a v Caňon Negro (všechno v pohoří Alamos), asi 50 km východně od města Alamos. Roste v řídkých poloopadavých, až opadavých lesních formacích v sušších a teplejších, až "tropických" kaňonech vysýchavých potoků a řek směřujících do vnitrozemí ze Sierra Madre Occidental, do bezodtokých pánví a vysýchavých lagun. Nadmořská výška nalezišť se pohybuje okolo 800-1200 m, v údolních systémech jsou zde rostliny chráněny před zimními občasnými mrazovými vlnami, přicházejícími ze severu ("Nortes"), které jsou příznačné pro vnitrozemské náhorní plošiny severního až středního Mexika.
Poznámky
Ferocactus pottsii náleží do sekce Ferocactus, do skupiny F. pottsii, která je charakteristická velkými oválnými semeny. Na západním pobřeží Mexika roste několik dobře definovatelných taxonů. Na pobřeží a téměř v celém státě Sonora se na velkém areálu vyskytuje podobný a příbuzný F. emoryi, F. pottsii je jeho vnitrozemský příbuzný (vikariant), osídlující podobné stanovištní niky. Vzhledem k izolací vysokými horskými hřebeny Sierra Madre Occidental, kde jsou značné dešťové srážky a proto jsou hory porostlé hustým jehličnatým lesem a kaktusy tam existovat nedokáží, je populace F. pottsii var. alamosanus v Srra. de Alamos považována za drobnější, hustěji a silněji otrněný taxon, snadno odlišitelný od ostatních příbuzných. Sánchez Mejorada uvádí svůj nález mezi osadami Badihuarato, El Saucíto a Pitayitas, Sinaloa, s velmi krátkými silnými trny a 24 žebry, s výskytem na plném slunci.
Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 6: 2739-2740, 1961
Bravo-Hollis H. et Sánchez Mejorada H., Las Cactáceas de México, 2: 53, 1991
Lindsay G., Cact. Succ. f., US, 14: 10-11, 1942
Taylor N. P., A review of Ferocactus Britton et Rose, Bradleya, 2: 19-38, 1984
Taylor. N. P., Additional notes on some Ferocactus species, Bradleya, 5: 95-96, 1987
Unger G., Die grossen Kugelkakteen Nordamerikas [Ferocactus und Echinocactus], p. 254-257, 1992
Pěstování
Poměrně velká semena klíčí během několika dnů, životnost si udržují více let. Klíčenci a semenáče jsou poněkud citliví na houbové choroby, zejména plísně rodu Botrytis a Fusarium a také větší rostliny trpí uhníváním kořenů, pokud nešetříme vodou a substrát necháme po delší dobu vlhký. Nutná je opatrná nepravidelná zálivka v období vegetace. Nelze doporučit umístění na plném sluncí, vhodnější je oslunění jen po část dne, mimo poledních hodin. Zejména jarní slunce při zvýšení teploty v uzavřených prostorách má za následek popálení pokožky a nepěkné defekty, které "vydrží" řadu let. Standardní minerální substrát, případně s malým přídavkem, asi 10 % humusu (rašeliny) - je zřejmě nejvhodnějším pěstebním mediem. Zimujeme při teplotách okolo 10°C a výše. V optimálních podmínkách dospívá do květní zralosti asi po 10-15 letech, když doroste velikosti asi 18-20 cm. Množeni výsevem semen je v současnosti jedinou možností, jak tento kaktus rozšířit mezi pěstitele.
Foto na přírodním stanovišti v roce 2002 Pavel Pavlíček (San Chose de Barranko, rostliny tu dosahuji výšky 50 cm a šířky asi 30 cm, GPS 25 42 59 / 1071909; PP 1186). Text Jan Říha.
