Escobaria vivipara (Nuttall) P. Buxbaum var. kaibabensis (P. C. Fischer) N. P. Taylor, Kakt. und and. Sukk., 34: 139, 1983
Coryphantha vivipara (Nutt.) Br. et R. var. kaibabensis P. C. Fischer, Cact. Succ. J. (US), 51: 287, 1979
Taxon byl pojmenován podle oblasti výskytu - Kaibab Plateau, nacházející se v severozápadní Arizoně.
Popis
Stonek nejčastěji jednotlivý, jen zřídka odnožující, stlačený, zploštěle kulovitý, modrozelený, 40-70 mm dlouhý, 50- 66 mm široký; bradavky 13-16 mm dlouhé s brázdou na svrchní straně, areola kruhovitá, 2 mm široká. Četné trny zahalují stonek; středové trny v počtu (0- ) 1-6, 9-15 mm dlouhé, na průřezu okrouhlé, zřídka eliptické, často jemně ochmýřené, rozprostřené až přiléhavé, příležitostně jeden odstávající zpravidla j: uprostřed, bílé až tmavě oranžové nebo černé, obvykle matné nebo středně lesklé; okrajové trny v počtu (14-) 21-26 (-37), 8-16 mm dlouhé, štíhlé, zploštělé, obvykle jemně ochmýřené, paprsčitě uspořádané až nazpět zahnuté, bílé se světle až tmavě oranžovou špicí. Květ 28-45 mm široký, 25-33 mm dlouhý, bledě až světle růžově fialový, na bázi často světlejší, objevuje se na temeni; vnější okvětní lístky s obrvenými okraji; vnitřní okvětní lístky v počtu 30-44, asi 20-30 mm dlouhé, 2-3,5 mm široké, čárkovité až kopinaté, celokrajné, matné až lesklé; nitky bílé až velmi světle fialové, prašníky oranžové; čnělka bílá, blizna bílá až celá světle fialová, bliznových laloků 5 - 9, obvykle však 7. Plod zelený, šťavnatý, kyjovitý, 12-23 mm dlouhý, 7-10 mm široký, pokožka hladká, poloprůsvitná. Semena ledvinovitá, hnědá, 1,45-1,85 mm velká.
Variety a formy
V současné době jsou rostliny z okruhu Escobaria vivipara členěny dvěma různými způsoby. První přejímá koncepci P. C. Fischera (1980), který rozeznává na základě dlouholetých polních pozorování celkem 9 variet a 2 formy. Podle druhé koncepce (např. E. F. Anderson 2001) je vyčleněn taxon desertii, kterému je přiřazen status samostatného druhu a ostatní variety a formy jsou považovány pouze za synonyma Escobaria vivipara. Varieta kaibabensis se od ostatních variet odlišuje velikostí, počtem trnů, barvou květu, tvarem okvětních lístků a velikostí semen. Nejblíže má k var. arizonica a rosea, přičemž rozdíly nejsou nijak výrazné. Varieta arizonica roste, na rozdíl od kaibabensis, převážně trsovitě, jednotlivá těla jsou robustnější a disponuje menším počtem okrajových trnů. Varieta rosea se liší rovněž trsovitým růstem, jednotlivé stonky jsou větší, má větší počet středových trnů, a především pak větší plody a semena. Otázkou však je, jestli tyto rozdíly opravňují samostatnost variet nebo zda se nejedná pouze o přirozenou variabilitu, ať už v rámci některé z variet nebo pouze nominátní var. vivipara.
Výskyt a rozšíření
Typové lokalita var. kaibabensis se nachází severozápadně od Jacob Lake, Coconíno Co.. Arizona, USA, v nadmořské výšce 1890 m. Zde ji poprvé sbíral P. C. Fischer (4094) v roce 1969, výskyt byl dále zjištěn na Kaíbab Plateau a v Houserock Valley, severně od Grand Canyon, Coconino Co. v Arizoně a v jižním Utahu, kde byla rostlina sbírána např. D. J. Fergusonem (DJF 1544) v Henry Mts., Garfield Co. Rozšíření taxonu lze však předpokládat i jinde na pomezí států Arizona, Utah a Nevada.Escobaria vivipara var. kaibabensis roste na travnatých pláních, mezi jalovci a borovicemi, v místech s častým výskytem pelyňku, na půdách s pH 6,6-7,7 složených z dolomitů, křemenců a vápenců, v nadmořských výškách 1800-2300 m. Ve stejné oblastí roste mimo jiné také Pediocactus simpsonii. P. paradinei, P. bradyi a Sclerocactus whipplei subsp. busekii, z nekaktusových sukulentních rostlin jsou to pak především Agave utahensis var. kaibabensis a Yucca baccata.
Poznámky
Skupina Escobaria vivipara pokrývá svým výskytem velký areál sahajíci od Kanady až po Mexiko. Tato skutečnost napovídá, že se jedná o velmi variabilní druh s mnoha taxonomickými a nomenklatoríckými problémy, jejichž rozsah přesahuje možností tohoto textu. Území výskytu var. kaibabensis se nachází v jihozápadní části celého areálu a překrývá se s areálem variety arizonica a zároveň úzce sousedí s jihovýchodním okrajem výskytu var. rosea. Jak už bylo výše řečeno, vzájemně jsou tyto variety blízce příbuzné. Dokonce lze říci. že v případě var. kaibabensis může jít pouze o extrémní formu var. arizonica. která se vyskytuje ve vyšších nadmořských výškách se sklonem k vytváření plošších stonků a která si ponechává juvenilní vzhled i v dospělostí. Oprávněnost variet arizonica, kaibabensis a rosea bude proto nutno potvrdit dalším podrobným polním pozorováním, popřípadě porovnáním s využitím moderních vědeckých postupů, např. pomocí analýzy DNA.
Literatura
Anderson E. F., The Cactus family, Portland, Oregon, p. 131, 2001
Lutz E. et Potschke A., Der Escobaria vivipara-Komplex im Überblick, Mitteilungsbl. AfM, 23: 75-82, 123-129, 1999
Fischer P. C., The varieties of Coryphantha vivipara, Cact. Succ. J. (US), 52: 186-191, 1980
Richterová I., Variety Escobaria vivipara (Nutt.) F. Buxbaum v Arizoně a okolí, Kaktusy, 38: 34-36, 2002
Šedivý V., Synopsis jmen okruhu Escobaria vivipara. Aztekia, 4/3-4: 9-15, 1981
Šedivý V., Rod Escobaria Br. et R., Atlas kaktusů, příloha, 1990
Taylor N. P., Die Arten der Gattung Escobaria Britton & Rose, Kakt. und and. Sukk., 34: 76-79, 120-123, 136-140, 1983
Vereš G., Mrazuvzdorné kaktusy Severnej Ameriky, Poříčany, p. 118-123, 2003
Pěstování
Escobaria vivipara var. kaibabensis je velmi odolná rostlina, kterou je možno ve středoevropských podmínkách pěstovat i ve volné kultuře, kde snáší poklesy teplot až k -23 °C. Předpokladem je však slunné stanoviště s minerálním substrátem, nepravidelnou zálivkou v době vegetace s omezením v měsíci červenci (letní stagnace) a v zimním období pak ochrana před nadměrnými srážkami. Při splnění těchto podmínek se jedná o ochotně kvetoucí rostlinu, která se odvděčí překrásnými pozdně jarními květy.
Foto Gabriel Vereš ve vlastní sbírce, text Jan Mynář.