Coryphantha kracikii Halda, Chalupa et Kupčák, Cactaceae etc. (Bratislava), 12. 12. 2002
Taxon byl pojmenován podle Karla Kracíka, českého kaktusáře z Nové Paky.
Popis
Stonek kulovitý až krátce válcovitý, 90 mm široký, až 170 mm dlouhý, matně šedozelený s mírně propadlým vlnatým temenem, zakrytým svazkem propletených trnů. Bradavky okrouhlé, při základu až 24 mm široké a 16 mm vysoké, horní část 12 mm dlouhá, zploštěla, s mělkou brázdou; axily v mládí vlnaté; areoly okrouhle, 4 mm široké s bílou, ve stáří mizející vlnou. Okrajových trnů až 26, obvykle 20, dolní a postranní v areole v počtu 7 - 9, jehlovité, až 15 mm dlouhé, bílých až rohovinově, s tmavou špicí; horních 12-17 svazkovitých, až 25 mm dlouhých, tenčích než dolní a postranní, bílé s tmavší špicí; všechny okrajové trny později šednou; středové trny 5-8, nejdelší odstávající, dolů zahnutý až hákovitý, až 25 mm dlouhý, ostatní více přilehlé, zahnuté, všechny tuhé, jehlovité, zpočátku černé se světlejší špicí, později hnědavé s tmavou špicí a šednoucí; v horní části areoly až 3 další, ve svazku směrem vzhůru, lehce zakřivené, jehlovité, světlé s tmavou špicí. Květ nálevkovitý, 40-80 mm široký, vnější okvětní lístky široce kopinaté, žluté, s purpurově červeným širokým středním proužkem, vnitřní okvětní lístky lopatkovité, směrem kešpičce zoubkované, leskle žluté, v jícnu hluboce červené; nitky červenavé, prašníky žloutkově žluté, čnělka žlutobílá se 7-8 žlutými bliznovými laloky. Plod šťavnatý, kulovitý, olivové barvy, se světlejším základem, 15 mm široký, 25 mm dlouhý. Semena ledvinovitá, leskle hnědá, jamkovaná, až 1,5 mm dlouhá, 1 mm široká.
Výskyt
Coryphantha kracikii se vyskytuje v mexickém statě Durango, v okolí vesnice EI Diamante, na zvlněné náhorní plošině v nadmořské výšce okolo 1400 m. Rostlina z takto definované typové lokality byla sbírána údajně již H. Swobodou v roce 1982, tento údaj je ale málo pravděpodobný a nelze jej v současné době dostatečně ověřit. Jedním z možným vysvětlení je, že se jedná jen o matoucí sdělení, které má legalizovat sběr holotypu před datem, odkdy podle našich zákonů trvá zákaz dovozu rostlin z přírody.Holotyp byl uložen do herbáře Přírodovědeckého oddělení Národního muzea pod číslem PR 4709.Podle dnešních znalostí je výskyt C. kracikii omezen na několik rozptýlených a řídkých populací v pásu o délce asi 50 kilometrů, sahajícím od EI Diamante až po San Fermin. Z kaktusů se zde nachází také Echinocactus horizonthalonius, Ferocactus hamatacanthus, Coryphantha dealetiana, Echinomastus durangensis var. unguispinus, Echinocereus pectinatus, Ancistrocactus uncinatus a vzácně Mammillaria gasseriana, M. leona a Thelocactus bicolor var. potsii.
Poznámky
Informace o této nádherné koryfantě pronikly do povědomí širší kaktusářské veřejnosti na přelomu let 2000/2001, kdy byla nalezena českými kaktusáři ze skupiny kolem Milana Majera a Jiřího Krechovského z Plzeňska. Ti ji také identifikovali jako nový taxon. Dříve, než stačili navrhnout její jméno, udělali to lidé kolem J. Haldy, kteří popsali rostlinu jako Coryphantha kraciki. Protože jméno ..kracik,- s jedním -i na konci je gramaticky chybné, musí býtopravováno na správné "kracikii".Úvahy o tom, zda nejde o Lauův nález z roku 1974 (Coryphantha sp. Lau 697, La Zarca, Durango) nelze sice s konečnou platností vyvrátit, všeobecně i na základě pozdější informace A. B. Laua, se však má za to, že se jedná o rozdílné rostliny. V oblasti Mapimi - La Zarca, která je od lokalit C. kracikii vzdálená vzdušnou čarou asi 50 km se vyskytují C. dealetiana a C. pseudonickelsiae. Další zajímavé spekulativní možnosti nabízejí informace o nálezu podobné koryfanty, patřící pravděpodobně do tohoto okruhu robustně otrněných rostlin, v okolí Ciudad Camargo, Chihuahua, na lokalitě, vzdálené mnoho kilometrů směrem na sever.R. Dicht a A. D. Lüthy zařadili C. kracikii ve svém schématu rodu Coryphantha do řady Salinensis' spolu s C. salinensis, C. difficilis, C. durangensis, C. longicornis a C. pallida. Tato skupina je charakterizována uspořádáním bradavek, připomínajícím stavbu plodu ananasu, hustým otrněním s většinou výraznými středovými trny, z nichž jeden dominantní je odstávající.Zdá se, že jak původní popis, tak i podrobnější rozšířená diagnóza Dichta a Lüthyho (která byla z větší části použita i pro tento text) nepostihují dostatečně vývoj otrnění s postupujícím věkem rostlin. Podle pozorování dosahuje počet středových trnů hodnoty 11 i více.
Literatura
Dicht R. F. et Lüthy A. D., Coryphantha, Kakteen aus Nordamerika, 2003
Lau A. B., Feldnumern - Liste A. B. Lau, Teil I Mexico 1972 - 1992, Sonderheft 1992 des AtM
Pavlíček P., Staronový objev krásné koryfanty v Durangu?, Internetove noviny Cact.cz, únor 2002
Šnicer J., Coryphantha kracikii, Internetové noviny Cact.cz, březen 2003
Pěstování
S pěstováním C. kracikii nejsou zatím dlouhodobé zkušenosti. Čerstvá semena klíčí velmi dobře, ale podle dosavadních znalostí není kultivace jednoduchá. Rostliny patří do skupiny koryfant, obtížněji pěstovatelných na vlastních kořenech. Tuto skutečnost potvrzuje i výčet doprovodné kaktusové vegetace. Pro udržení přirozeného růstu a tvorbu nádherného otrnění je vhodné letnění s velmi omezenou zálivkou. Rostliny jsou v přírodě vystaveny intenzivnímu slunečnímu záření, ranním rosám a v zimních měsících i teplotám, které ráno klesají pod bodmrazu.Tak jako většina koryfant prochází C. kracikii několika růstovými stádii, po kterých se postupně vyvíjí charakter rostlin a to jak v počtu a postavení bradavek, tak i otrnění. Dokumentují to i fotografie, které jsou součástí tohoto textu - kvetoucí mladá rostlina v kultuře a nádherný exemplář, fotografovaný v přírodě.
Text Vladislav Šedivý a Vladislav Zatloukal. Foto Vladislav Zatloukal.
