Noc mezi pomeranči
Dnes (5. 3.) se dívám na TV. Dávají tam pořad Eva Longoria a všechny chutě Mexika, a tak jsem si rád zavzpomínal na velká pole pomerančovníků v Nuevo Leon.
Přišel večer – a tam přichází hodně brzy – po sedmé je tma jak v pytli.
Natrhali jsme si, proč to tajit. A taky jsme si v trávě mezi stromy připravili ležení. Tehdy – s nadšením a rádi ,jsme spávali pod širákem. Popili jsme pár plechovek cervezy (tecate), večer jsme vyplnili přeháněním svých neuvěřitelných životních příběhů, a ulehli k spánku.
Spalo se nám krásně, miliony hvězd nad námi, cvrlikání cikád a opojná vůně okolo nás…
Všechno dobré jednou končí, ale tehdy to skončilo neuvěřitelně záhy. Mezi stromy něco luplo, otevřely se ventily zavlažovačů, noc nám skončila dřív než začala. A tak si člověk rád vzpomene na doby, kdy jsme získávali první zkušenosti s exotickým cestováním. Dnes by to už pravděpodobně nešlo. Drony farmářů by přítomnost nezvaných hostů brzy odhalily, a pár mužů s puškami by nám doporučilo změnit noclehárnu. Časy se mění…
