Obě rostliny na obrázcích pocházejí někdy kolem roku 1978 z pěstíren Technické a zahradní správy Města Brna.
Byly to tak říkajíc moje nové rostliny v druhém pokusu o pěstování kaktusů.
První moje kaktusy, které jsem počal pěstovat, se váží k náhodě a bylo to v šesté třídě měšťanky, kdy jsem dostal odnož Cham. silvestrii. Toto pěstování skončilo narukováním na vojnu.
Jak je patrno, obě rostliny jsou již trsovité a každoročně bohatě kvetou. Není snad kaktusáře - kaktusářky, kteří by tyto rostliny neznali, nebo je dokonce kdysi, nebo i dnes, neměli ve své sbírce.
Původ vencluianusu je zahalen rouškou tajemství a ani přes mnohé výpravy do státu Rio Grande do Sul, největšího výskytu ottonisovitých, ale ani v jiných oblastech, kde se sporadicky vyskytují, nepřineslo kýžený výsledek jejich nalezení.
Nedá se nic dělat. Pokud se v přírodě tyto rostliny vyskytovaly a již tam nejsou, budou všechny snahy marné. Pokud se někde v té rozlehlé Brazilské zemi skrývají a očím kaktusářů neukazují, je to možná dobře. Mohly by tyto rostliny dopadnout stejně jako dopadl Eriocactus nigrispinus v Paraguay, který snad již v přírodě není a padl za oběť místním sběračům, kteří tyto rostliny prodávaly movitým zájemcům dále do světa.
Na závěr mého krátkého příspěvku přeji všem, kteří máte rádi nejenom kaktusy, aby se vám všem dařilo pěstování rostlin a přinášelo vám radost a potěšení.
Jaroslav Kašparovský
