Mammillaria luethyi. Dle mě nejběžnější vzácný kaktus našich sbírek, který udělá spoustu parády, ale jen málo kaktusářů s ním dosáhne nějakého úspěchu.
M. luethyi na svých kořenech
Krásný článek o této rostlině napsal Zlatko Janeba – „The story of Mammillaria luethyi“. Doporučuji.
Kvetoucí M. luethyi
Hromady roubovaných rostlin dělají hromady odnoží a ty krásně zakořeňují, a to je důvod, proč v každé sbírce může být pár těchto rostlinek. Jiný příběh se odehrává v případě, že se kaktusář rozhodne tuto rostlinu pěstovat ze semen.
Terakotový květináč M. luethyi svědčí. Dokáže rozkvést jako roubovaná rostlina.
Již zisk vlastních semen je malá odysea. V katalozích nejsou, a pokud ano, tak za hříšný peníz. Pokud se k semenům přesto dostaneme, není zdaleka vyhráno. Spíše naopak. Tahle rostlina neklíčí a nenechá se ničím přesvědčit. A správný postup, jak je ukecat, je aspoň pro mě záhadou. Jak dlouho zrát v těle matky a jak dlouho mimo ni, to je otázka za milion...
Zhruba půlroční semenáčky.
A ty samé rostlinky po cca roce života.
Když už se vyklube ze semene klíček a vystrčí bělavý růžek, je zřejmě vyhráno. Přijde mi, že pak už roste normálně. Dá se i krásně aranžovat do misek a při správném pěstování můžeme mít kus toho Mexika i u nás doma.
Misky aranžované do podoby krajiny z jejich rodných plání.
Nezastávám úplně názor, že každá naše rostlina může být stejná jako ta v přírodě. U M. luethyi to nicméně jde. Jen není moc materiálu, s kterým si kaktusář může hrát... Skoro bych se nebál říct, že je to na úrovni těch „kaktusářských maturit“ v podobě vypěstování Aztekií. Ta sice dobře klíčí, ale rostou šnečím tempem a z ničeho nic se v mističce ztrácí. Naprosto bez kontroly. Nicméně „lidka“ takto honosně vnímaná není.
Pohled na lokalitu v přírodě.
A detail rostliny
Pohled na lokalitu v Polabské nížině.
A detail pěstovaných rostlin. Ve skalce jsou již 4. rokem a zjevně jim to svědčí. Kus toho Mexika u nás doma. Jen je potřeba je chránit před nežádoucími srážkami. Hlavně v zimě.
Jeden kaktusář mi kdysi řekl „máš to pěkné, a navíc to děláš na balkoně, ve skleníku to umí každý“. Nedokáži posoudit pravdivost tohoto tvrzení, skleník nemám, ale radost mi to nekazí :o), vše má své výzvy a člověka jeho počínání musí hlavně bavit.
I mně vyklíčilo pár semen. Zatím rostou dobře.
Jeden starý kaktusář mi poradil metodu, která může fungovat. Semena rozdrobí do misky k větší rostlině, kde zapadnou mezi okrasné kamínky, které většina z nás používá (antuka, pemza...). Semena nevyklíčí hned a celý proces může zabrat i několik let. Rozhodně tak nenapěstujete záhon rostlin. Ale trpělivost se vyplatí a odměna je jistá:-)
Pěkné čtení přeje Petr Zeidler a klub Astrophytum, Brno.
Zdroje:
1) ResearchGate [web]: Janeba, Zlatko, From the Mysterious Plant to the Most Common Mammillaria: the Story of Mammillaria luethyi [EN][PDF]
Komentáře
kp
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.