1. února 2022
Do deníku zapsal Martin Košťál
Jelikož náš pobyt v Argentině se pomalu nachýlil, bylo načase nabrat rychle směr Buenos Aires. Poslední lokality jsou ve výrazně nižších nadmořských výškách, téměř nížinách, což znamená téměř neprostupné hradby akácií. Kaktusů je celkem málo, pokud vůbec nějaké najdeme, přesto pár úspěchů si nakonec připisujeme.
Snad G. mostii – u El Carrizal
Lokalita na Ruta Provincial 14, kde bylo pár rostlin Gymnocalycium monvillei a Notocactus submammulosus
Na další lokalitě G. monvillei jsme byli pod dohledem ostražitého strážce, ale focení rostlin mu nevadilo, takže se z nás brzy stali přátelé.
G. monvillei z této hlídané lokality – křižovatka Jorge Raúl Recalde x Ruta Provincial 14
Nakonec se naše již unavená autíčka ještě vyšplhala na poslední kopec do nadmořské výšky cca 1600 metrů nad mořem nad město Mina Clavero,
a zde jsme měli na skále u silnice možnost pozorovat…
G. monvillei (steineri?)
G. calochlorum
Následovala definitivně poslední noc v kempu a ráno nás čekal dlouhý dvoudenní přejezd do Buenos Aires.
2. – 4. února 2022
Do deníku zapsal Karel Pavlíček
Jak už psal Martin výše, naše kaktusová Argentina skončila.
Teď už jen 1000 kilometrů rovinatou nížinou do Buenos Aires. Kam až oko dohlédne, zelené travnaté pastviny, tisíce statných argentinských býčků. Možná nás v budoucnu čeká alternativní hmyzí strava, avšak steak z těchto býků bude vždy nedostižný.
Monument v Buenos Aires
V Buenos Aires jsme vrátili auta, poslední večeře, poslední hovězí specialita.
Když bych měl zhodnotit naši cestu argentinským „Podandím“, musím mluvit jen v superlativech.
Jakkoli jdou gymnokalycia trochu okrajem mého kaktusového zájmu, viděli jsme spoustu krásných rostlin. Ke gymnům i soehrensie, pyrhocactusy, tefráky a další. Paráda.
Krásná příroda. A v neposlední řadě musím vyzdvihnout báječné, veselé a přátelské lidi.
Dá-li pánbůh zdraví, do Argentiny se rád vrátím.
