Náš kaktus jsme opustili v době, kdy mu nesměle přirůstaly čekací kořínky. Na co čekaly? Na vodu! A v té vodě na necelých 24h přirostly bezmála o centimetr.
Co z toho plyne? Pokud již má kaktus čekací kořínky (klíčová věc!), je možné ho urychlit tím, že se ponoří do vody. My v Brně máme velkou výhodu. Z kohoutku nám teče „krasová voda“. Pračka pláče a žena se může strhat, jak pořád otírá kapky z koupelnové baterie, ale kaktusy rostou i bez hnojiva jako smyslu zbavené. Ale i v Břidličné (Jeseníky), kde z kohoutku teče křišťálově čistá voda jako ze studánky z večerníčku o Víle Amálce a motýlu Emanuelovi, se to dá zkusit. Vodu používám teplou tak, abych v ní udržel ruku. Neodstátou.
Postavit kaktus na misku, v níž je voda ,je trik starý jako kaktusaření samo. Ale ne vždy si každý spojí tu vodu s tím, že kaktus neshnije, když v ní bude dva dny stát!
F. acanthodes a jeho čekací kořínky, mladý jedinec z Joshua Tree.
Malá poznámka k čekacím kořenům. To, jestli a kdy je kaktus pustí, záleží na mnoha faktorech. Druh kaktusu, stáří, kondice kaktusu. To jsou asi ty hlavní. Ale dle mě záleží i na roční době. V listopadu kaktus více méně spí. V únoru se začíná probouzet. V květnu půjde také rychleji, protože je ve vegetaci a chce pokračovat. Možná nejlépe koření odpočatý kaktus v září – mě osobně se zdá, jako by ty kytky ucítily blížící se konec sezóny a chtěly se ještě na poslední chvíli dozásobit. Kaktus, který se od června kýve v misce, po přesazení najednou drží jak přilepený Mamutem! Výborný příklad, jak fungují kořeny, jsou ferocactusy. Je nepsaným pravidlem, že při přesazování se nevrtá do kořenů. Ale na fotce vidíte, že mladý jedinec (cca 8 let) kořínky pustil a já musím říct, že velmi rychle. Staré kytky jsou choulostivé, ale bavil jsem se s jedním kaktusářem z Karlovarska, který přesazuje staré rostliny ze své sbírky, kořeny čistí a zastřihuje a když občas něco odejde...to je holt život.
Tedy, pokud máme možnost volby, tak začít zakořeňovat někdy v létě, tak září (podzim začíná 23, že?) a tyhle experimenty časovat na topnou sezonu, kdy můžete kaktusu přilepšit teplem, a hlavně výparem vody! Únor/březen je pak takové už malé pohlazení od jara, kdy kaktus sám začne makat na tom, aby si v sezoně dopřál a doplnil zásoby.
E. horizonthalonius – tři dny ve vodě
Stejná rostlina, pohled zespoda
Samozřejmě tyhle pokusy můžu zkoušet díky tomu, že mám minisbírečku a každý svůj kaktus znám takříkajíc osobně :o) Ale ani v obřích sbírkách nezakořeňujete nebo, jak říká blanenská legenda Emil Vašíček, nezachraňujete většinou metry čtvereční a váš oblíbenec se na to topení vždycky vejde. A pak i odřezaná odnož aztekia pustí kořínky :o) Ale musíte se na ni pěkně usmívat, jinak to nefunguje.
I A. ritteri dokáže pustit kořínky. Je pak trošku problém, co dál. Tuto odnož jsem neudržel. Bylo obtížné nastavit vodní režim tak, aby kořínky neusychaly, ale zároveň aby rostlina nehnila.
A ještě poslední věc. Stimulátor. Používat? Nevím, já ho sice používám, ale nejsem si jist, že to k něčemu je…. Ale používáme ho všichni. I placebo má svůj účinek. Rostlina cítí pozitivní energii z kaktusáře a pokud ke klidu pěstitele dopomůže to, že vymáchá kytku ve stimulátoru, tak pojďme. Má to smysl :o) Proto ta poznámka o pěkném úsměvu.
Toť vše přátelé. Snad to někomu z vás pomůže.
Také neměl kořeny, ale nakonec je udělal. Zabralo to dva roky a to je další „moudro“ pro začátečníky a nezkušené. Půl roku není žádná míra. Staré, 30 leté kaktusy se první dva roky rozhodují, jestli ty kořeny na něco vůbec potřebují nebo ne. Myslí si, že je horký rok a že neprší a než zjistí, že se už dlouho nenapily utečou 4 roky jako nic… Vesele kvetou a nic neřeší. Jim čas utíká jinak, než nám, lidem.
A ještě vám, milí čtenáři, dlužím poslední informaci. Jak to dopadlo. To vám ani nemůžu říct, co jsem provedl, nevěřili byste mi a nebo mě zasypali neslušnými výrazy! Já ten „horizontík“ zasadil do substrátu, který běžně používám na rostliny choulostivé na kořeny - substrát pro kaktusy a sukulenty od Forestiny + hrubá pemza + jemná pemza + terramol v tajném poměru. Hned jsem to pořádně prolil tou naší krasovou vodou a hodil zpět na topení. A udržuji substrát stále vlhký. Přesněji, zalévám jako v běžné vegetaci cca 1x týdně! Uvidíme… o výsledek se podělím. Ať laskavý čtenář ví, jestli je můj příklad hodný následování nebo není.
A to je opravdu vše.
Pěkné čtení přeje Petr Zeidler
