Crassula ovata nebo anglicky Jade plant. Další z řady „přitom taková blbost“ kytek, které při správné péči nadělají moře parády!
Obr. 01: krásná legendární tlustice ze sbírky manželů Jandových. Doporučuji najít článek „Stará dobrá tlustice“: o)
Má tlustice je jediná rostlina, kterou mám od svých začátků a musím se přiznat, že si občas protrpěla peklo. Na začátku jsem si u mámy v kanceláři odlomil větvičku a zasadil do hlíny. To mi mohlo být tak 15-16 let. Občas zalil. Všiml si, že hlína je spíš takový jemný prach, ale co. Jednou za rok uřízl nahnilý konec stonku a divil se, že neroste. Až možná po třech letech jsem ji přesadil do něčeho „normálního“ a ona se konečně nadechla.
A tak začala růst a prosperovat. Vyrostl z ní takový keřík, nakloněný ke světlu, protože jsem ji tehdy pěstoval za oknem. Byla chuděra celá svázaná a zafixovaná provázky a klacíky, aby se nepolámala. Považoval jsem ji za neduživou a křehkou rostlinu. Ale rostla. Dokonce mi u ní chvíli vegetilo i nějaké „náletové“ kapradí.
Obr. 02: to jsou mé tlustice, největší je ta nejstarší, zbytek vznikl jejím tvarováním.
Čas šel dál, já se různě stěhoval a jednoho krásného dne jsem udělal experiment. Hrubě jsem ji prořezal. Jen jednu dlouhou větev jsem nechal. Kdyby měla odejít, abych měl, co zase zakořenit. Je to vlastně takové komické. Máte vzrostlou rostlinu. Ořežete z ní, co se nelíbí a vznikne vám z pravidla igelitka malých, ale prakticky hotových rostlin typu „bonsaj“.
Rostlina krásně obrazila a já začal dělat další kroky k pochopení toho, jak ji pěstovat. Ne, že by to byl nějaký extrém. Ona je jak malé introvertní dítě. Kam ji dáte, tam bude. Může na ni pršet, foukat, pálit slunce nebo se mračit mraky. Jediné, co nemá ráda je sníh a led, ale jinak jí to je jedno.
Obr. 03: tlustice může hrát i krásnými barvami! Tato by měla být tzv. „trikolora“
Takže kdybych měl v krátkosti shrnout, co jsem se o ní naučil z vlastních pěstitelských omylů a přešlapů bylo by to asi takto:
Prostředí: miluje pěstování pod širým nebem, a to pod jedinou podmínkou – teploty nesmí padat pod +3 °C. Horní limit asi nemá, ale jak jsem již napsal, bavíme se o volné kultuře. Ve skleníku by se asi upéct dala. Když bude mít hodně slunce bude červená, když méně bude zelená. Záleží tedy na vás, jakou barvu chcete. V literatuře se píše jako optimální stanoviště někde ve stínu. Asi to tak bude, nicméně, letos jsem navštívil manžele Jandovi a také krásnou Krétu a zjistil jsem, že slunce těmhle krasavicím vůbec nevadí!
Obr. 04: obyčejná Crassula ovata která, při dostatku slunce, hraje všemi barvami. A když se slunce ubere, zase zezelená.
Zálivka a hnojivo: mně se osvědčila zálivka 1x týdně, vydatně a do sytosti ve vegetačním období. V tomto období trošku hnojiva Kristalon plod a květ, v září dvě zálivky podzim. Od druhé poloviny září již nezalévám. Čekám na květy, ale jelikož je tohle jediná věc, kterou si ještě neřídím sám, budu čekat do prosince a v jeho půli opět zaleji – ale jen trošku. Bez zálivky bez problémů vydrží celou zimu, ale potom zbytečně moc opadává. Na začátku vegetace je dobré ji osprchovat od půlročního prachu z bytu. Až teploty přestanou padat pod + 5 °C v noci, půjde zpět na okno – při těchto nočních teplotách ji nezalévám, ani na jaře, ani na podzim. Zalévám nyní zásadně čerstvě čepovanou poměrně dost teplou (abych se v ní mohl v pohodě sám koupat) vodou. V Brně nám z kohoutků prakticky teče živný roztok, a tak příští sezonu zkusím bez hnojiva a jen s blížícím se podzimem použiji „podzim“. Déšť je super věc, nebát se ho! Když je sezona, snese vody, co nebe dá, když je zima, schoval bych ji pod střechu. Když máte takový strom, jako mají manželé Jandovi, už možná nechcete, aby vám ještě rostla. No...já takový strom nemám.
Obr. 05: už i mně kvetla, ale snad třemi květy. Prostě se jí nechce.
Tvarování: je to dokonalá kytka na tvarování. Snese i velmi radikální řez. Víc než slova, řeknou fotky.
Obr. 06: téhle mi bylo trošku líto a sám jsem se zhrozil... nicméně doufal jsem, že se z toho zmátoží.
Obr. 07: A zmátožila. Ořez proběhl v polovině dubna. Fotky jsou z konce října letošního roku.
Obr. 08: tady jsem s ořezem byl spokojenější. Trs vznikl zapícháním a vyvázáním větviček z dřívějšího tvarování větší tlustice. Za pár let kořenový systém udělal celistvý bal, a tak už vyvázání není potřeba. Teď to dotvarovat do jednoto pěkného trsu.
Obr. 09: a opět jak obrostla za toho cca půl roku vegetace.
Obr. 10: a pohled do koruny. A proč to vlastně píšu? Moje tchýně mě kdysi poprosila, jestli bych ji tu její tlustici neořezal. Ona má takový pěkně rostlý keř. Když viděla, jak jsem uřízl první větev rychle mě od ní hnala... chci jen ukázat, že tahle kytka snese opravdu hodně! A když má pěstitel trošku oko může z ní být opravdu ozdoba sbírky!
Substrát: A substrát? Překvapivě bych doporučil Agro kaktusy, byť je mám teď v Pavlíčkovu substrátu, který osobně považuji za možná nejlepší substrát na sukulenty, které nejsou choulostivé na kořeny. V Agro to udělalo super kořeny, až jsem koukal. Agro má však jednu nevýhodu. Jak je jeho základ rašelina, tak po půlročním vodním půstu to trvá, než se substrát napije. Takže kytky musíte zalít tak, že je postavíte do misky s vodou a doléváte, dokud si substrát pořádně necucne. To u „normálních“ substrátů nehrozí. Do nějakých minerálních šíleností ala ariáky, texensisky a horizonťáky bych ji ale nedával! Že to přežije neznamená, že si v tom bude chrochtat…
Thats it. Není co napsat víc. Krásná kytka, která může být ozdobou sbírky, pokud ji člověk dá tu trošku, kterou ona chce: o)
Pěkné čtení přeje Petr Zeidler
