Yavia cryptocarpa R. Kiesling et J. Piltz,. Kakt. und and. Sukk., 52: 57, 2001
Blossfeldia cryptocarpa (R. Kiesling et J. Piltz) Halda, Cactaceae etc. (Bratislava), 13: 23, 2003
Jméno rodu bylo vybráno podle departamentu Yavi v severoargentické provincii Jujuy. Jméno druhu vystihuje skrytý vývoj poupěte, květu, semeníku a umístění zralého plodu hluboko v temeni rostliny.
Popis
Stonek jednotlivý, vzácně vícekrát větvený, z větší části podzemní, válcovitý až kuželovitý, 5-15 mm vysoký a 13-25(-30) mm široký, s nepatrnými hrboly, temeno vpadlé. Kořeny často rozdělené, masité, víceméně řepovité, 20-70 mm dlouhé a 20-30 mm široké. Areoly protáhlé, asi 1 mm dlouhé a 0,5 mm široké, v mládí plstnaté, temeno s hustou vatou. Tmy v počtu 8-15, uspořádané ve 3-6 párech, přitisklé, 0,3-0,7 mm dlouhé, s drsným povrchem, starší tmy sklovitě bílé s tmavší bází, zprvu téměř černou; středové tmy chybějí. Květypoupě zprvu žluté až zelené, později olivové, asi 5 mm velké, hluboko v temeni, kulovitého tvaru až do doby rozkvětu, kdy se prodlouží; květ při otevření široce talířovitý, asi 10 mm dlouhý a 20 mm široký, květní lůžko válcovité, 5 mm dlouhé a 2 mm široké, holé, vnější okvětní lístky lopatkovité, 4 mm dlouhé a 2 mm široké, olivové barvy; vnitřní okvětní lístky kopinaté, 6-7 mm dlouhé a 3-4 mm široké, bílé až růžové, s bělavým okrajem; pestík asi 10 mm dlouhý, kuželovitý, bílý, blizna 4-5 laločná, asi 1 mm dlouhá; tyčinek poměrně málo, asi 10 mm dlouhé, bílé, prašníky žluté. Plod hluboko v temeni zatažený, zahalený vatou z mladých areol, kuželovitý, asi 2-3 mm dlouhý a široký, obsahuje asi 4-6 semen, oplodí papírovité, zelené, později světle hnědé. Semena víceméně oválného tvaru 1,2-1,5 mm dlouhá a 1 mm široká a silná, s výrazným valem okolo velkého hila, testa bradavičnatá, hnědá.
Variety a formy
V této době je známý jen nevelký areál rozšíření, dosud známá populace je homogenní. Rozdíly však byly pozorovány ve zbarvení květních poupat (růžová, žlutá až zelená) a také okvětních lístků, jejichž barva se pohybuje od sytě růžové barvy po celé jejich ploše až po téměř bílou, s nevýrazným středním podélným proužkem.
Rozšíření a výskyt
Typová lokalita je Argentina, Jujuy, departament Yavi, Quebrada de Toqueros, asi 3700 m n. m. Nový rod a druh roste v nejsevernější provincii Argentiny při hranicích s Bolívií, vysoko v horských andských pásmech. známá je pouze nevelká oblast výskytu v údolí Toqueros. Osídluje pukliny a štěrbiny holé načervenalé skály druhotného metamorfovaného původu (břidlice). ale také ploché terény, kde roste v drobných usazených štěrkovitých zvětralinách břidlic. Společně se vyskytují Lobivia ferox, Neowerdermannia vorwerkii, Opuntia soehrensii, Oreocereus celsianus, Parodia maasii a řada dalších listnatých rostlin (zajímavý je výskyt drobného Anacampseros kurtzii).
Poznámky
Objevení nového kaktusu v roce 2000, který byl bez velkých pochybností dokonce stanoven jako nový rod, Yavia. bylo velkým překvapením, Roberto Kiesling, argentinský botanik společně s německým odborníkem Hortem Piltzem cestovali po Argentině a hledali rostliny Anacampseros kurtzii (Crassulaceae), který byl popsán již v roce 1986. (Pozdější debata dokázala, že poprvé byla Yavia nalezena již tehdy v roce 1986 M. Lowrym, R. Hillmannem a E. Herzogem - po deset let byl pak následně objev zapomenut.) Piltz a Kiesling na typovém nalezišti tohoto zajímavého sukulentu (rod Anacampseros je témět výhradně znám z jižní Afriky) objevili i další překvapení, tedy drobnou Yavia. Pusté zdejší náhorní oblasti severní Argentiny jsou přitom známými nalezišti mnoha kaktusů. Tento trpaslík zůstal skryt dlouhá léta a doslova šokoval znalce místní flóry. Je to nepochybně způsobeno tím, že pokud nekvete, dokonale splývá s okolním terénem a je zcela ukryt v drobném štěrku a je maskován jemnými jílovitými zvětralinami.Nový kaktus na jedné straně svými plody a semeny vzdáleně připomínal rody Blossfeldia a Frailea. ale stavbou stonku. květy a místem výskytu je zcela mimořádný. Podobně jako jiný velmi specifický rod - Cintia. Rozšířený severněji v podobných oblastech vysokohorských plošin, je nutné jej považovat za izolovaný reliktní druh, který se do vysokých And zatoulal kdoví odkud a vyvinul se zde v samostatný taxon. Bližší příbuzenské vztahy zůstávají dodnes záhadou. Úhrnné srážky v oblasti (včetně sněhu a jinovatky) udávají autoři popisu asi 320 mm za rok, průměrné teploty se pohybují okolo 9,5 °C, přičemž možné noční mrazíky se mohou vyskytnou kdykoliv během roku.
Literatura
Kiesling R. et J. Piltz, Yavia cryptocarpa R. Kiesling et Piltz, gen. et spec. nov., Kakt. und and. Sukk., 52: 57-63, 2001
Kiesling. R. et O. Ferrari, Yavia cryptocarpa: conservation action on a new and interesting cactus, Brit. Cact. Succ., 21: 20-25, 2003
Milkuhn G., Vorgestellt, Yavia cryptocarpa - ein eigenwilliger Zwerg, Kakt. und and. Sukk., 55: 123, 2004
Pěstování
Pěstitelé vzácných novinek měli tentokrát štěstí, na rozdíl od jiných případů se rostliny i semena dostaly záhy po objevu do evropských sbírek. Také naleziště bylo udáno přesně a nezkresleně a tak i celá řada dalších cestovatelů mohla lokalitu navštívit a vzorky rostlin dovézt. Potřebné množství se dovezlo i k nám a záhy se v nabídkách objevili roubovanci, kteří v krátké době vykvetli a dnes plodí semena. Yavia dobře srůstá se všemi užívanými podnožemi a ve velikosti asi 2 cm dospívá a kvete.Pravokořenná kultura však stále činí obtíže. Klíčivost semen je sice dobrá, ale růst klíčenců je pomalý a rostliny jsou citlivé v zimním období, kdy snadno rychle sesychají a do jara nezřídka úplně usychají a hynou vyčerpáním. Kultivace pod umělým osvětlením však umožňuje je spolehlivě udržet i na vlastních kořenech. Podobně jako pěstování pravokořenných rostlin z rodu Blossfeldia to ovšem svědčí o mimořádných zkušenostech a dovednostech pěstitele. Proto je vhodné semenáče brzy naroubovat. Získáme tak většinou odnože, tj. další materiál použitelný pro vegetativní množení. Přestože bylo do našich i zahraničních sbírek dovezeno poměrně značné množství jedinců, nelze říci, že se daří její pěstování bez problémů a že je ve sbírkách dobře zastoupena.
Text Jan Říha, foto Pavel Pavlíček ve vlastní sbírce.
