Cleistocactus jujuyensis (Backeberg) Backeberg, Beitr. Sukkulentenk. Sukkulentenpflege, p. 50, 1942
Cleistocactus strausii (Heese) Backeb. var.jujuyensis Backeb., Cact. J. (London), 3: 25,1934
Jméno jujuyensis označuje místo nálezu. Kaktus byl nalezen v provincii Jujuy (čteno "chuchuy"), v západní Argentině.
Popis
Stonek větvený, keřovitý, jednotlivé větve vzpřímené, více než 1 m dlouhé, asi až 60 mm silné, žeber asi 21, nízká, úzká, se zaoblenými hranami. Areoly oválné, asi 1,5 mm dlouhé, zprvu s hnědavou, v dospělosti až s bílou plstí. Okrajové tmy přímé, vlasové tence jehlovité, 25-30 trnů v areole, až 10 mm dlouhé, sklovitě průsvitné bílé; středové trny až 30 mm dlouhé, silnější, žluté, hnědavé až téměř černé, nebo s tmavším hrotem. Květy rašící ze starších areol na boku stonku, asi 40 mm dlouhé, jednosouměrné, horní okvětní lístky nejdelší, střechovitě dolů skloněné, ve spodní části srostlé, všechny karmínově červené, celokrajné, na vrcholu zaoblené, tyčinky a blizna načervenalé.Plod kulovitý, asi 10 mm velký, šupinatý, s bělavými štětinami, s přetrvávajícím zaschlým zbytkem květu. Semenaasi 1 mm velká, kapkovitého tvaru s černou matnou testou.
Variety a formy
Některými odborníky je tento taxon přiřazován k C. strausii. Odlišuje se však odlehlým, izolovaným nalezištěm a výraznými, delšími středovými tmy. Ritter k tomuto druhu přiřadil a v roce 1980 ve své knize Kakteen in Südamerika popsal varietu C. jujuyensis var. fulvus. Tato varieta by se měla odlišovat pouze barvou okrajových trnů, která by měla být žlutohnědá až hnědá. Roste v okolí Purmamarca v provincii Jujuy. Je ovšem otázka, zda je vhodné tento taxon respektovat, neboť zabarvení otrnění je jen podružným znakem, pro stanovení variety poměrně nepodstatným.
Výskyt a rozšíření
Cleistocactus jujuyensis roste v předhůří And, v provincii Jujuy, Argentina. Vyskytuje se poměrně hojně na holých větrajících skalnatých svazích, v nadmořských výškách nad 2000 m.
Poznámky
O vhodnosti klasifikace tohoto taxonu jako samostatný druh, či jej považovat jen za varietu diskutovala řada specialistů. Je pravděpodobné (úvaha C. Backeberga již z roku 1935), že tyto rostliny dovezl poprvé A. V. Frič a uvedl je spolu s Kreuzingerem ve svém pověstném Modrém seznamu jako Cleistocactu strausii luteispina a C. strausii rubrispina. Skutečností je, že C. strausii roste o několik set km severněji ve státě Bolivie, ovšem rozlehléoblasti v pohraničním území Bolívie a Argentiny nejsou dodnes podrobně prozkoumány a tak teprve důkladné studium pomůže v budoucnosti tuto otázku vysvětlit.
Literatura
Backeberg C., Cleistocactus strausii var. jujuyensis Backeb., Cact. J. (London), p. 25, 1934
Backeberg C. et Knuth F. M., Kaktus-ABC, p. 190, 1935
Backeberg C., Die Cactaceae, 2: 1011-1012, 1959
Klenk P., Cereen für Fensterbrett: Die Gattung Cleistocactus, Kakt. und and. Sukk., 22: 222-223, 1971
Klikar J., Cleistocactus jujuyensis, Cactaceae etc., 6: 101-102, 1996
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 2: 479-480, 1980
Říha J. et Šubík R., Encyklopedie kaktusů, p. 119, 1992
Pěstování
Jedna se o hezký dekorativní druh, který se v našich podmínkách snadno pěstuje. Množíme nejčastěji výsevem semen, která si udržují životnost několik let. Od mládí dobře a rychle roste, roční přírůstky mohou ve vhodných podmínkách dosahovat až 10-15 i více cm. Dospívá poměrně brzy, zhruba při délce stonku 40-50 cm, kvete pak opakovaně po celé léto. Určitou nevýhodou je tmavnutí až černání starších partií stonku (trnů). Lze to vyřešit odříznutím vrcholoví části (20-30 cm) a jejím zakořeněním. Takto pasážované "dospělé" části rostlin neztrácejí ochotu ke kvetení. Můžeme tak získat i odnože, které vyraší na spodní části stonků a použít je k vegetativnímu množení.Nároky na pěstování nemá C. jujuyensis velké, vyhovuje běžný substrát, během období růstu snáší i pravidelnou a vydatnou zálivku. Nedoporučuje se vynášet na léto rostliny ven pod širé nebe, vede to k rychlejšímu černání starších částí stonků.
Text Jan Říha, foto Rudolf Šubík.
