Kytka tohoto čísla
Gymnocalycium mihanovichii var. friedrichii
Autoři článku:
Juraj Ladáni
Jiří Musil
Schválne sa pridŕžam tohoto názvu rastliny. Mal by to byť jej basionym – prvý platne použitý názov taxonu. Úplný názov:
Gymnocalycium mihanovichii (Frič ex Gürke) Britton et Rose var. friedrichii Werdermann, Blüh. Kakteen and. Sukk. Pflanzen, Vol. 4, map. 29, pl. 113, 1936. [4]
Dr. Bohumil Schütz vo svojej monografii [1] použil meno Gymnocalycium friedrichii (Werd.) Pažout. Graham Charles považuje Pažoutov pokus povýšiť varietu friedrichii na status druhu za nesprávny. Celý komentár k menu G. mihanovichii var. friedrichii si čitateľ nájde v jeho monografii [3] na strane 258 a 259, kde tieto rastliny zaradil pod meno Gymnocalycium stenopleurum Ritter.
Obr. 1 Gymnocalycium mihanovichii var. friedrichii rastliny staré 46 rokov (foto 3.9.2025).
Tieto atraktívne kaktusy - nehľadiac na obsah menoviek k nim zapichnutých - by mali svojim habitusom zodpovedať popisu uvedenom v zdroji [4]:
Telo – stonky jednotlivé, guľovité, až 9 cm široké a 6 cm vysoké, až hnedočerveno zafarbené, matné zrnité, 8-9 ostrých, priamych rebier, asi 10 mm vysokých, priečne svetlo pruhovaných, spodná hrana svetlých priečnych pruhov tmavo hnedočerveno zafarbená, vo vyššom veku sa priečne pruhy stávajú menej zreteľnými. Areoly 2-3 mm široké, s dlhou, bielou, odstávajúcou plsťou, neskôr sa stráca. V areole 1-2(3) pichliače, 10-15 mm dlhé, ak je aj tretí pichliač, tak asi 5 mm dlhý, na temene sú pichliače kratšie.
Obr. 2 G. mihanovichii var. friedrichii rastlina z obr. 1, odnože deformujú mäkký kvetináč 9x9cm (foto 3.9.2025).
Kvety - zo stredu temena, kvetné lôžko asi 30 mm dlhé, svetlo zelené, pokryté svetlejšími, ružové lemovanými šupinami, kvet ružový, 40-45 mm široký, plne sa otvárajúci; tyčinky biele, prašníky sivasté (šedavé); blizna a bliznové laloky biele.
Obr. 3 G. mihanovichii var. friedrichii rastlina z obr. 1 vpravo, detail (foto 3.9.2025).
Obr. 4 G. mihanovichii var. friedrichii plne roztovorené kvety (foto 8.7.2023).
Plod - červený, vretenovitý, asi 35 mm dlhý a 10 mm široký, pulpa červená.
Semeno - asi 0,8x1 mm veľké, takmer guľovité, s oválnym bočným hilom, hnedé, matné, akoby posypané kakaovým práškom.
Pestovanie – nie je bez problémov. Rastliny vyžadujú odlišné podmienky ako tie, ktoré vyhovujú väčšine kaktusov a ktoré práve v našich skleníkoch a pareniskách udržiavame. Dobre rastú len ak ich pestujeme na polozatienenom až celkom zatienenom mieste, pri vysokej vzdušnej vlhkosti (tj. za minimálneho vetrania), pri teplotách nad 30°C a pri pravidelnej zálievke. Na plnom slnku a v suchom vzduchu sa rastliny zafarbia do červena, stagnujú, kvitnú málo a neskôr vôbec, koreňový systém sa redukuje až postupne mizne, telo dehydruje. V tomto položivom stave dokážu rastliny "prežiť" mnoho rokov a po prenesení do ideálnych podmienok sa ich stav buď vôbec alebo veľmi pomaly zlepšuje. Zimovanie môže byť tmavé, malo by byť teplejšie, pokiaľ možno nad 12°C. Mladé rastliny sú tolerantnejšie voči menej optimálnym podmienkam. Druhou možnosťou je navrúbľovanie na nízku podložku (výborne rastie najmä na eriocereusoch), potom je pestovanie celkom bez problémov.
- koniec voľnej citácie zo zdroja [4] -
Obr. 5 G. mihanovichii var. friedrichii štyri rastliny z výsevu 27.7.1979 (foto 3.9.2025).
Štyri rastliny z obr. 5 pestujem už 46 rokov. Vysial som ich 27.7.1979. Semeno mi priniesol môj otec z výstavy kaktusov v Karlových Varoch, ktorú navštívil v tom roku. Za tú dobu si už všeličo preskákali v mojich pestovateľských podmienkach. Rád sa s vami podelím o moje skúsenosti s pestovaním týchto krásnych rastlín. Ale to si „ušetrím“ do ďalšieho článku.
Ďalší priestor radšej venujem fotografiám rastlín z prírody, ktoré uverejňujem s láskavým súhlasom ich autora Jiřího Musila, za čo mu ďakujem.
Obr. 6 Typický neprostupný původní biotop (foto Jiří Musil).
Obr. 7 Místa bez vegetace jsou vhodná pro osídlení kaktusy (foto Jiří Musil).
Obr. 8 G. mihanovichii var. friedrichii ve společnosti zástupce Harrisia sp. (foto Jiří Musil).
Obr. 9 Typický výskyt G.mihanovichii var. friedrichiiv původní vegetaci u paty keře bez konkurence jiné vegetace (foto Jiří Musil).
Obr. 10 Semenáček na volném prostranství pod ochranou řídkých keřů s biogenní krustou (foto Jiří Musil).
Obr. 11 Květy námi pozorovaných rostlin nelze jednoznačně přiřadit k var. friedrichii, ale ani k nominální G. mihanovichii (foto Jiří Musil).
Obr. 12 Květy námi pozorovaných rostlin nelze jednoznačně přiřadit k var. friedrichii, ale ani k nominální G. mihanovichii (foto Jiří Musil).
Obr. 13 V původním porostu nalezené rostliny byly ve velmi špatném stavu (foto Jiří Musil).
Obr. 14 Na místech sekundárního řídkého porostu a za přítomnosti tzv biogenní krusty se dařilo i semenáčkům (foto Jiří Musil).
Poznámka k situaci v přírodě:
Autor: Jiří Musil
V roce 2022 jsme měli možnost pozorovat výskyt Gymnocalycium mihanovichii aff. v. friedrichii na několika lokalitách v provinciích Formosa podél řeky Bermejo poblíž hranic se sousední Paraguayí. Oblast výskytu těchto rostlin je dnes intenzivně zemědělsky využívaná a nalézt původní biotop je čím dál tím složitější. Pozemky jsou zde rozparcelovány do různě velkých, oplocených, obvykle obdélníkových parcel a dle záměru vlastníka jsou buď používány k pěstování zemědělských plodin, tzn. zcela bez původní vegetace, nebo jsou využívány k chovu dobytka v různém stupni náhrady původní vegetace a nebo jsou prozatím kupodivu ponechány ladem. Zde je doposud možné nalézt původní vegetaci. Ta je ale prakticky neprostupná, hustá a trnitá. Paradoxně pro gymnocalycia je velký problém v původním porostu odolat náporu vegetace a v těchto místech nalezené rostliny (pouze nízké jednotky rostlin) byly ve velmi špatném stavu (viz obr. 13). Mnohem lépe se dařilo rostlinám na místech sekundárního řídkého porostu i to mimo hlavní pozemky, které nejsou zemědělsky využitelné. Tedy tam, kde nemusely soupeřit s ostatní vegetací, a naopak využívaly pohostinnost řídkých keřů. V takových místech a za přítomnosti tzv. biogenní krusty se dařilo i semenáčkům (viz obr. 14). To je i naděje do budoucna, jelikož je velmi pravděpodobné, že velká část pozemků pokrytých doposud vyšší vegetací bude přeměněna na pole produkující sóju a jiné komodity. A tam už opravdu kaktusy nemají šanci.
Použitá literatúra:
[1] Dr. B. Schütz Monografie rodu gymnocalycium, Brno 1986, str. 61
[2] Clive Innes a Charles Glass Kaktusy Ilustrovaná encyklopédia, slovenský preklad 1992, INA Bratislava, str. 129
[3] Graham Charles Gymnocalycium in Habitat and Culture, U.K. 2009, str. 258
[4] Galerie kaktusů https://cact.cz/galerie_test/detail.php?id=633
Komentáře
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.