Každý rok se snažím získat několik porcí semen ze sbírkových rostlin rodu Echinofossulocactus s polními čísly, především z rostlin, které mi kdysi daroval Helmut Nagl. Ne vždy je jednoduché sladit pracovní povinnosti s dobou kvetení, ale nakonec se vždy několik plodů urodí. Ty pak putují k Pavlíčkovým.
Čištění semen z plodů patří k činnostem, které rád přenechávám Pavlovi a Lídě. Po vyčištění semena pokračují k zájemcům. Tentokrát jsem měl navíc neobvyklý úkol. Kamarád Rafael z Aguascalientes mě letos v únoru v Mexiku požádal, zda by mohl několik porcí získat také. Vysévat umí, na fosuláče se specializuje a rostlinám v jeho sbírce se evidentně daří, takže proč ne.
Zároveň je až trochu paradoxní, že doručení semen z několika stanovištních populací do sbírky v jejich domovině vyžaduje potvrzení CITES. O poznání jednodušší by bylo předat je osobně už v únoru, jenže jak to vysvětlovat při kontrole?
Se ženou jsme se domluvili, že využijeme příležitosti a strávíme předmájový večer v Chrudimi. Další den navíc sliboval zajímavý zážitek při povídání paní Kubátové, autorky série knih Mexikopedie. Nakonec jsme se rozhodli, že těch pár semen předáme Pavlovi a Lídě osobně a bez ohlášení. Dostalo se nám milého přijetí a příjemného večera stráveného mezi kaktusy a vůní rozkvétajícího diskokaktusu. Na takové chvíle se dobře vzpomíná. Díky.
Obr. 1 V době kvetení fosuláčů je létajícího hmyzu málo, přesto je nutné chránit kvetoucí rostliny před nežádoucí hybridizací.
Obr. 2 Sednout si ke kaktusům k uklizenému stolu se sklenkou vína – to se mi doma jen tak nepodaří.
Obr. 3 Netřeba slov.
Obr. 4 Atmosféra při návratu do hotelu.
Obr. 5 Ráno 1. května 2026 – sraz u kašny.
Obr. 6 Cestou na přednášku míjíme mlýn.
Obr. 7 Loutka vodníka Polívky od akademického sochaře Jaroslava Brože.
Jaroslav Záhora
