Máme tu Nový rok, tak by to chtělo něco extra speciál, zkrátka novinku, superšpek. Jenže to by musel posloužit někdo jiný, já nic takového nemám. Pěstuju spíš ty nejobyčejnější kaktusy, co už je nikdo nechce.
Jednu vzácnost ale mezi svými lobívkami mám. Skoro 60 let starou položku, kterou sbíral český rodák, žijící dlouhé roky v Peru, pan Karel Kníže. Zajímavé na ní je, že se dodnes přesně neví, co je to vlastně za druh. Hned na první své výpravě v roce tuším 1966 – 67 sbíral Karel Kníže semena maličkých lobívií, kterým dal polní číslo KZ 157 a označil je jako Lobivia sp. Huanoquite. (Pozor, KZ čísla se nekryjí s pozdějšími čísly KK, takže KK 157 je nějaká Frailea.) O mnoho let později se dostala semena i do ČSSR a vyséval je i hradecký milovník lobívií Dr. Vladimír Zeman. Klíčivost prý údajně klasická, tedy téměř nic. Když jsem u něho ale na konci minulého století byl na návštěvě, ukazoval mi jako vzácnost dvě malé, světle zelené lobívie s kratičkými trny, naprosto neatraktivní. Prý L. hertrichiana KZ 157 se žlutými květy! Věnoval mi z obou po jedné miniaturní odnožce, které rychle zakořenily. Ale ten růst! Po třech letech sice čtyřka květináč totálně prokořenělý, ale nahoře plochá kulička tak 1,5 cm. A v této velikosti obě poprvé vykvetly. Jedna světle, druhá tmavě žlutě. Květy se mi ale sešly až o další tři roky později. Semenáčky rostly opět neuvěřitelně pomalu, navíc mi tehdy ten výsev vůbec nevyšel (plíseň), takže jsem do květu dopěstoval jen pár rostlinek.
Od počátku jsem se domníval, vzhledem k podobnosti a růstu na lokalitě poblíž stanovištím Lobivia hertrichiana, že se jedná o miniaturní formu tohoto běžně červeně kvetoucího druhu. Pár věcí ale s popisem L. hertrichiana nesouhlasí a není to jen barva květů. Ta už dávno není důležitá. I znalec lobívií Walter Rausch se ve svých knihách zmiňuje o tom, že tento druh může kvést i žlutě. Nesedí ale silné, mrkvovité kořeny, úzká květní trubka a hlavně semena, která mají blíž k druhu geograficky mnohem vzdálenějšímu – L. wrightiana.
Lobivia KZ157 se do sbírek skoro vůbec nerozšířila, nikdo se jí nezabýval a zůstala tak bez oficiálního jména. V roce 2006 ale byla popsaná nová lobívie z nedaleké oblasti kolem Accha – Lobivia acchaensis. První rostliny byly hodně podobné L. wrightiana. Nedávno ale polský specialista a cestovatel Tomasz Blaczkowski oblast kolem Huanoquite navštívil a ejhle. Našel tu spoustu rostlin, podobných té staré KZ 157 a z jeho pozorování vyplývá, že jsou nejblíže právě k L. acchaensis. Geograficky i morfologicky.
Píše o tom ve speciálu časopisu Świat Kaktusóv v roce 2020. Cituji: „Vypadá to, že v té oblasti se vyskytuje více odlišných variet a forem toho druhu, o jiné barvě květu, stavbě stonku i délce trnů.“ Dost fotek vložil do Plzeňského fóra a fakt jsou ty rostliny hodně podobné těm mým KZ157. Zdá se, že záhada mé velké vzácnosti je rozluštěná.
