V minulém článku jsem Vám ukázal, jak to na mojí stříšce vypadá po roce užívání. Tentokrát bych se rád zaměřil na cestu samotnou.
Zvažoval jsem mnoho variant, hledal dostupné informace i osobně poptával majitelů již fungujících zelených střech. Také jsem si často vzpomenul na moje cesty po Utahu, kde naprostá většina kaktusů sice rostla v horách, ale konkrétní lokalita byla vždy mimo příkrý svah. A je to logické. V místech, kde je v zimě sníh přeci kaktus nemůže růst na prudkém svahu. Nechci tvrdit, že se takové rostliny v přírodě nenajdou, ale vždy jsem je pozoroval jako výjimky. A i jeden z mých přátel mi po létech zkušeností se zelenou střechou řekl, že by dnes dělal daleko menší sklon. Tak tedy sklon byl jasný, co nejmenší.
Obrázek 1: původní stav sedlové střechy s šindelem, velkou vzdáleností krovů a nevhodným materiálem (dřevotříska) pod krytinou.
Další otázkou byl samotný materiál, aby vše nebylo moc těžké a zároveň bylo vhodné pro růst rostlin. Opět jsem zvažoval několik variant a jako vhodná kombinace ceny a náročnosti realizace mi vyšla tato - krovy pobít prkny, na ně dát netkanou textilii jako ochranu folie a na ní samotnou izolační folii proti vodě. Není to žádná speciální folie pro zelené střechy, ale běžná 1 mm silná folie pro zahradní jezírka, na míru svařená přesně na tuto stříšku. Je odolná prorůstání kořenů a její životnost mi připadala dostatečná vzhledem k neozkoušenému konceptu stříšky.
Obrázek 2: stará střecha je pryč, nové krovy pultové střechy jsou blíže u sebe (40 cm).
Pro bezpečnost jsem musel zesílit i vnitřní část zahradního domku. Přidal jsem stojky navíc, zpevnil jsem všechny stěny proti různému křížení a pohybu všemi směry. Poté jsem začal se samotnou montáží krovů (5x10 cm), pobití prkny (2,5 cm), instalací netkané textilie a izolační folie.
Obrázek 3: izolační folie je na místě, zatížena proti pohybu, je čas udělat okraje.
Celkový spád střechy kolem 5% je na spodní hranici uváděné pro tento typ zelených střech bez drenážních folií (4 až 8%). Jako hlavní materiál pro růst rostlin jsem zvolil hydrofilní minerální vlnu Isover Flora (50 mm). Ta je přímo určená pro zelené střechy a jejím vrstvením lze dosáhnout i varianty pro růst vyšších rostlin, keříků či menších stromů.
Obrázek 4: hydrofilní vlna byla umístěna na folii a vše bylo překryto vrstvou antuky (cact.cz)
Boční části byly vytvořeny z prken na výšku, k nim byla přiložena folie, která byla zajištěna pomocí dubových lišt a zaříznuta podle prkna. Mezi hydrofilní vlnou a boční lištou byl nechán prostor asi 5 cm na uložení drenáže z hrubší antuky. Spodní část střechy byla později zajištěna proti posunu vlny pomocí prkna přes celou šířku střechy. Nakonec byla spodní hrana osazena okapem.
Obrázek 5: při výsadbě byla pro ochranu vlny použita prkna
Z důvodu ochrany hydrofilní vlny před mechanickým poškození jsem při výsadbě a během dodělávek okrajů použil fošny a prkna. Obecně to této vlně během instalace nevadí, ale primárně není specifikována jako pochozí.
Obrázek 6: první výsadba rozchodníků a kaktusů
Při první výsadbě ještě nebyly dodělány všechny detaily střechy, zarovnání prken, osazení okapy, ale rostliny již mohly začít růst. Celkové zatížení stavby v suchém stavu se podle hmotnosti asfaltového šindele a dřevotřískových desek, které jsem nechával likvidovat, moc nezměnila. Objem použité hydrofilní vlny se pohybuje kolem 0,5 m3, což je v suchém stavu méně jak 50 kg, ale v mokrém již přes 400 kg. Problém by mohl nastat při intenzivních deštích do sněhové pokrývky, kdy by mohla hmotnost střechy stoupnout o několik dalších stovek kilogramů. Naštěstí není tato kombinace počasí u nás častá a sníh na jižně orientované střeše odtává velmi rychle.
A příště již více o zástupcích kaktusovitých.
Komentáře
Více poradí v Isoveru (Josef Hoffmann), nebo v Biotecture (Richard Sabin).
Petr
PeS
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.