Taková červnová vedra jako letos se některým kytkám moc nelíbí, některé jsem trochu popálil. A to chci v těchto mých článcích někomu radit, že je třeba trochu přistínit... a hlavně větrat.
Špatně se větrá, když se vzduch ani nehne a teplota ve skleníku přesahuje 50°C.
Gymnocalycium speggazinii armatum VS 74
V mé sbírce nemají gymna nějakou výsadní pozornost, je jich tu jen pár. Ale tahle kytička nejenže je výjimečně krásná, skvěle vytrněná, ale má i trochu zvláštní historii. Pochází ze sběru Ládi Šormy, který ji přiřadil své číslo VS 74, což říká, že lokalitou je argentinský Tucuman. Ovšem rostlina ke mně přišla coby dárek z Ukrajiny od paní Naty Elis.
V těchto novinách mají netradičně přednost obrázky z JA. Na obrázku je nám všem dobře známý Eriocereus jusbertii, oblíbená a hlavně trvalá podložka pod většinu kaktusů, ve společnosti s dcerou Pavlínkou.
Tvrdí se, že je to rostlina, o níž nikdo neví, kde se tu přesně objevila. Rozhodně to není přírodní druh, protože vzájemným opylením květů se plody nevyvinou. Podle všech doporučení jsem i já použil pyl z Echinopsis, podařilo se, plody se postupně zvětšují.
Až dosáhnou velikosti a barvy červeného jablíčka, budou dozrávat. Zcela určitě se jedná o gastronomickou lahůdku a po opuštění traktu by semena byla určitě nejen lépe klíčivá, ale i snáze oddělitelná od „okolní hmoty“, než je tomu při čištění z přirozeného oplodí. Více povídání o druhu naleznete v báječných informacích z plzeňského klubu https://kkplzen.eu/index.php/roubovani-a-podnoze/128-podnoz-pro-semenacky-vi-eriocereus-jusbertii
O Lobivia napina jsme se už v našich novinách zmínili, když tuto kytku viděl v přírodě Rudolf Slaba http://incact.cz/index.php/2020/listopad-2020-222/647-lobivia-napina. Je to jistě vzácnější druh z široké rodiny lobívií, osobně odhaduji, že je blízká k Lobivia pseudoreicheana. Alespoň vizuálně.
Vysel jsem semena, která jsem získal ze zahradnictví od pana Sedláčka z Křižanova. A vida, po třech letech vykvetly nádhernými květy, od hezky žluté přes oranžovou až po červenou. Semínka budou v podzimní nabídce, doufám.
Lobivia napina, severní Argentina
Stejně tak snad budou semínka od další jihoamerické miniaturky, Mediolobivia pygmaea. Užasná droboučká kytička dokáže vyprodukovat množství zářících kvítků. Po pár letech už potřebuje hlubší květináček. Přívlastek napinus[*] přeložíme jako řepovitý, což dokládá tvar mohutných kořenů.
Mediolobia pygmaea v. knizei WRA 676A
Teď přeskočíme z JA do Mexika, resp. na ostrůvek Isla San Pedro Nolasco, Sonora, kde roste endemický kaktus – Echinocereus websterianus, který našel a do oběhu pustil páter Alfredo Lau, člověk, který v Mexiku vedl misii pro sirotky a opuštěné děti. Před 50 lety s několika svými chlapci navštívil ostrov poblíž ostrova Tiburon.
S páterem Lauem se dobře znal, cestoval a botanizoval i náš cestovatel dr. Jan Říha. Poprosím jej, aby nám o svém mexickém kamarádovi do novin něco napsal. A vůbec – on se znal s řadou osobností, jež se zapsala do historie kolem kaktusů – třeba se jeho vzpomínek dočkáme.
Echinocereus websterianus Lau 98. Často se zamění s E. grandis, který roste ale na jiném ostrově, je úplně stejný, ale má bílý až světle narůžovělý květ.
Na obrázku vidíme zároveň i letní pohodu u Pavlíčkovo bazénu. Voda je koncem června teploučká, i když voda v Cortézově moři (jinak i Kalifornský záliv) bývá také hezky prohřátá.
Tak jsme tyto noviny pojali hezky letně, mějte se prázdninově a užívejme si ,dokud je čas – příští noviny vyjdou 15. září a Zamykání sezóny je už za dveřmi.
Pozn.: pro zvídavé – název napinus (m) (napina (f), napinum (n)) je složen z latinského slova „napus“ – „tuřín“ a přípony přídavného jména „-inus“, což znamená „patřící, podobný“.
Komentáře
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.