9. března
O noční program se staraly náklaďáky, podřazovaly a přeřazovaly z kopce i do kopce. Randál jsem trochu přehlušila sluchátkama do uší a metálovým programem.
Usnula jsem. Ráno, když se sluníčko rvalo do stanu, zjistila jsem, že máme malé trhlinky na plachtě. Lepidlo vyschlo. Tím ho nezalepíme. Jedině si napsat Ježíškovi o nový stan. Deset let je deset let. Zastávka na Millares. Lumča chce navštívit wengárcie.
Martin si natrhl na kopci tričko. Kluci se na kopci nějak zdrželi, udělám průzkum pod kopcem. Hele fialka. Projedeme vesnici, přejedeme přes most a sjedem k řece. Naložíme se do vody jako rychlokvašky. Hele kluci, mohla bych ošplouchnout i auto. Prosím tě, kašli na to, stejně se umaže. Martinovi to nedá a pomáhá mi auto ošplouchnout. Je tak zaprášený, že se těžko pozná, jakou má původní barvu. Lumčo a chceš vidět blosfeldie? Rostly dole, ale letos se musíš trochu vyhrabat na kopec. Bolí tě koleno moc? Pojď se mnou, povedu tě. To je divný, někdo si pod stromem postavil z kamenů příbytek. A spí tady. Psssstt, ať ho nevzbudíme. Mezitím se Pavel vyčochtal a převlékl se do trika s nápisem Pura Vida. Čtu si na jeho prsou vysvětlení, co to podle expertů znamená. Triko má z Kostariky a je to používaná fráze. Smysl života. Co je naším smyslem? Na dobrou otázku, dobrá odpověď. Kaktusy. Přijíždíme k Sucre a kluci diskutujou o domácí čističce odpadních vod. Hlavně chytře a ekologicky. Ráda bych se zase prošla městem, jenže... kluci chtějí rychle pryč. Poměr je dva na dva. Ustupujeme vyššímu věkovému rozdílu. Najednou Lumča zakřičí. Zahni doprava. Musím se smát, Nokia ukazuje směr doleva. Martin, jako řidič, to nemá s námi jednoduché. Zastavil, až když viděl, že ta Lumčova potvora nás chce táhnout přes centrum, dal mi svolení k navigaci. Chcete, pánové, rychle z města pryč??? Už teď se těším na Tarabuco. Cesta vede v kopcích. Pavel se diví, že Bolívie je zelená. Mluví o tom, že tu byl několikrát na sulkách, většinou v listopadu, kdy ještě příroda spí. Hele Pavle, co se vám to stalo s Tarabuqueňos? Jeden důvod navíc, proč se těšit je poznat. Nocovali jsme, začal vyprávět, v Yamparaez dvakrát. Podruhé nás místní obklíčili a my jsme nevěděli, co chtějí. Za místní vyjednával učitel. Kluci jim dali prachy na školu, a pak nás pustili. První lokalitou je S. verticillacantha varianta aureiflora.
Už z toho názvu se mi motá jazyk. Vyzvídám na Pavlovi, v jaké výšce sulky rostou, jaké populace jsou největší a nejvzácnější. Poslouchám. Nerada házím do diskuze teorie jiných sulkařů, ale Ruda mluví o neustálém vývoji kytek. To mě jen tak napadlo, ale mlčím. Na lokalitě jsou lobívky, můj žlutý jazykolam Comulopuncie rossiana. Žlutý proto, protože jsou žlutý a nechají si tady říkat růžový. Nevím, zda se vyvíjejí ze žluté do růžové, nebo naopak. Kvete i portulaca. Jak najít plody? Sulka musí vydržet obřízku. Vjíždíme do Tarabuco branou ve tvaru jejich slavné čepice, montera.
Vylezu si k soše a poprosím Martina, aby mě vyfotil. Přelézám plot. Petro, komentuje ladný přelez Martin, natrženýho pytlíka jsem už viděl, ale natrženou pí.. jsem ještě neviděl. Hlavně neříkej veverku. Jedna jenom je a ta je Pavlova.
Co říct o lidech? Co říct o Tarabuco? Každý člověk má jiné zkušenosti, každý člověk se na druhého člověka dívá trochu jinak. Cestovatelé píší, cestovatelé čtou, cestovatelé a zase cestovatelé. Jak to vidím já? Není pro mě důležité se nechat ovlivňovat názory lidí, které osobně neznám. Nějak mám v sobě respekt a pokoru. Jsem jakýsi element, který je u vás na moment. Element, který se na vás dívá čistýma očima. Element, který k vám vstupuje bez předsudků. Element, který vás jen chce beze slov požádat být tu s vámi. Element, který zase odejde. Element, který vám rozumí, že výraz obličeje nic neříká o duši člověka. Taky mám pro mnoho lidí divný ksicht. Mnoho lidí si myslí, že jsem nepřístupná a chladná. Jsem z Čech a reaguju na své okolí, na člověka, který ke mně přichází, stejně jako vy. Jsem zamračená? Prohlížím si tě a… A když máme stejnou krevní skupinu, poznám to, usměju se. Chápeš, že hraný úsměv od ucha k uchu u mě neuvidíš. A na prdel si taky před každým nesednu, natolik se znám. Pavel je tím člověkem, který říká, že Tarabuqueňos mají divný pohled. Jak divný pohled? Vždyť jsme se na sebe usmáli, tys to neviděl? Mají jen tmavší kůži a ostřejší rysy, na rozdíl od ostatních Bolívijců.
Hurááá na další lokalitu. Projíždíme údolím a Pavel mi ukazuje tilancie a bromelie. Tolik toho o nich ví, že si klidně před ním na ten zadek sednu. Míjíme jednu vesnici za druhou. Jsme v Zudaněz. Mám plán udělat na večeři něco jako buřt guláš. Párky v konzervě máme a brambory taky. Je komické vidět naštvanou prodavačku, která zjistila, že kluci koupili víno vedle u sousedky a k ní už nechtějí jít. Láká je na lepší cenu. Neukecala je. Zakroutili hlavou a seňora posmutněla. Lokalita S. callecalensis.
Vyjedem vysoko, na vrchol kopce. Sulky jsou prťavý jak nehet. Nádherná lokalita. Martine, zastav mi trochu níž. Tam nic nebude, Petro. Pavel mi rozumí. Jen ji nech, ať si to vyzkouší sama. Když jsem byl poprvé v Bolívii, chtěl jsem zastavovat na každém kopci. Petro, uvědom si, podívá se na mě přísně Martin, že tady bylo během dvaceti let tolik kaktusářů, tak pokud by tady něco bylo, najdou to a my bychom o tom něco museli vědět. Tak jo. Mlčím. Poslední lokalita S. rauschii. Jak se ke stožáru dostaneme? Přes hřiště. Chvíli tímto směrem jedeme, ale je vidět, že tu dlouho žádné auto nejelo a taky voda cestu hezky vymlela. Martine, počkej, vyběhnu dvě zatáčky do kopce a dám ti vědět. Potkám tři krávy, které neví, co dělat, když mě zmerčí. Seňor, který se objevil za nimi, je nemůže přinutit, aby pokračovaly v cestě dolů z kopce. Sorry, omlouvám se. Prosím vás, je cesta průjezdná dál. Kam chcete jet? Až nahoru? Tak to v žádném případě. Volám na Martina. Počkej, jdu za tebou. Půjdeme za sulkami pěšky.
Makáme docela rychle, vyšel už měsíc. Kluci se rozhodli počkat v autě. Jsme na kopci, ale kytky né a né najít. Jsou tu krásné lobívky. Lobívie cinabarina. Škoda, že tu nebudeme zítra, až pokvetou. Martin je na svahu, já obcházím stožár. A nic. Konečně slyším Martina křičet. Mám je. Jsou tak prťavý. V šeru všechno splývá. Rychle všechno nafotit a mazat dolů. Lumča nám dal svůj foťák, fotíme i pro něj. Běžíme rychle z kopce. Tak kluci, za kolik? Hodinu a půl. Co jste tady dělali? Naškrabali jste brambory? Dneska vařit asi nebudem, co? Martin sjíždí z kopce autem na zpátečku. Jdu před autem a kontroluju, zda nejsou na cestě akácie. Na nocování jedeme na místo, které jsme si vyhlédli už odpoledne. Strom a potok. Martin objevil místo, kde si potok vymlel ve skále otvor. To je pěkný vodopád. To je balzám. Po dnešní akci jsme pěkně zpocení. Noční sprška pod vodopádem nám pěkně bodla.
Tradiční večerní diskuze je o sulkách a o polních číslech. Otevřeli jsme jako obvykle víno, jak jinak. Svítí měsíc. Lezu do stanu a cítím, jak už padla rosa, to bude zase sušení. Sbíhají se psi a štěkají na nás. Jak nás na takovou dálku vyčmuchali? Tak dnešní uštěkanou dobrou noc.
Komentáře
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.