„Rozmohl se nám tu takový nešvar...“, říká se v poslední době s oblibou na sociálních sítích...
...
Než však započnu nějakou tu litanii, dovolte mi malý úvod.
Je nemálo témat, která pálí naši současnou společnost, a to jak tu všeobecnou, tak tu naši specializovanou, kaktusářskou. Jsa člověkem letory neklidné, mám za to, že by nemuselo být na škodu občas si do nějakých těch nešvarů maličko rýpnout. A jak jinak, než nějakým vhodným literárním útvarem a vzdát při tom hold našim velikánům žurnalistické historie. Přijměte tedy těch několik mírně neumělých, kostrbatých sloupků či fejetonků, sic nebudou mít takovou fazónku, jako z per našich legendárních spisovatelů... Zároveň mi, můžete-li, zdvořile promiňte, pokud se někdy maličko vzdálím od té naší kaktusové tematiky. Věřím, že to občas nemusí být na škodu.
...
Nešvary trpíme všeobecně v posledních letech nemálo. Nedělám si sice iluze, že by to bylo významně horší, než za časů našich otců či dědů, ale někdy je toho na chudáka jednoho člověka trochu moc. Oblíbený Murphyho zákon sice praví „Usmívejte se, zítra bude hůř!“, jsou však chvíle, kdy bych se nezlobil, kdyby zítra pro změnu bylo aspoň trošičku líp.
Tak jsem si jednoho dne vyrazil na nákupy a v nějakém tom svém roztržitém zamyšlení mi padly do oka dvě zajímavé rostliny s polními čísly. Ha, polní čísla, to přeci všichni v poslední době vychvalují, když pořizovat rostliny, tak jedině s původem! Po těch stařečcích bez původu krčících se v koutech skleníků přeci dnes už ani neštěkne pes! Kdoví odkud jsou a... a vůbec. Prostě nemohou konkurovat drobotině s precizním průkazem původu. Plebs proti šlechtě...
Kytičky jsem si hrdě donesl domů a nějaký ten pátek se kochal jejich vzhledem a do široka a daleka skvějícími se jmenovkami. Po nějaké době jsem se jal zapisovat přírůstky do evidence a při té příležitosti nastala doba studijní.
„Cactus variatus XY1234“, svítilo skvostně na jmenovce. Leč databáze polních čísel, její rodná sestra i strýček Google zarytě mlčeli. Žádné takové polní číslo neexistuje, ba ani zkratka sběratele, rostlina se dokonce ani nepodobá polovině fotografií kolujících internetem. Asi se někde stala chybička...
Přešel bych ten incident asi celkem bez výraznějšího rozrušení. Chybička se stát může, jsme přeci jenom lidé nedokonalí, chybující. Něco se nepovede, někdo špatně přeluští kolegovo písmo, při přepisu se přehlédne o řádek či tak. Stalo se, odpuštěno budiž. Červík pochybnosti už ale hlodal. A tak příště, zbystřen neveselou zkušeností, jal jsem se každé polní číslo pro jistotu prověřit.
A co byste řekli?
Ano, znalejší z vás už asi kývají hlavami na souhlas, možná někteří z vás už dál ani nebudou číst, protože vědí. Jen čtěte, už to žádný román nebude.
Pro ty méně znalé a neošlehané vichřicemi nákupních zkušeností: no, divili byste se spolu se mnou, co jsem postupně zjistil.
Je to tak. Dobrá pětina, možná i čtvrtina polních čísel nesedí nebo není k dohledání. Těch úplně fiktivních není tedy příliš mnoho, jiná jsou sice reálná, leč nejsou zanesena nikde v databázích, ale největší podíl polních čísel jsou zkrátka nesmysly. Např. jakási Mammillaria, o které databáze polních čísel hlásá, že jde o Lobivii.
A tak si hlavu lámu, proč a k čemu to tedy všechno. Nač badatelé sepisují svá polní čísla, nač je publikují v celosvětově přístupných databázích. Jako by nestačilo, že se (u nás v tuzemsku) potýkáme s mnoha a mnoha jinými problémy a patáliemi. Jako by nestačilo, že napříč světem dochází k ničení původních biotopů i s jejich nenahraditelným osazenstvem. Jako by nestačilo, že se pořádají hony na popis nových a nových subspecies či na převracení nomenklatury hlavou dolů. Ještě si k tomu všemu přidáme, a to velmi kulantně řečeno, „nepořádek“ v polních číslech.
Proč a nač, rozebírat nebudu. Spokojím se tentokrát s konstatováním. Považuji totiž za nanejvýš smutné a nešťastné, když kdokoliv takto maří tolik práce a snahy svých kolegů, stejně jako potenciálních zákazníků. Zejména ve světle tolik proklamovaného názoru, že pěstovat má smysl jen rostliny s jasným původem. Mohu si sice o tomto názoru myslet své, ale ať tak či tak, takový názor ztrácí jakýkoliv smysl, pokud příslušný původ rostliny nemůže být prokázán. Ať už to původci těchto fikcí dělají pro cokoliv, pošlapávají bez kousku úcty vše, za co naše pěstitelská záliba horuje.
A co hůř, jsou v tom někdy přímo i úmysly, zcela osobní a sobecké. Byl jsem několikrát svědkem dialogů, třebaže svědkem nechtěným, kterak „...takovejch polních čísel si za hodinu naboucháš, no jéje... Vono se to pak hned líp prodá...“
Teď už nechám na ctěném čtenáři, ať si situaci zhodnotí dle svého vlastního vědomí a svědomí. Za sebe určitě dodám, že o rostlinách s fiktivními polními čísly si rozhodně myslím a myslet budu své. A o prodejci takových rostlin také. Každopádně z takového obchodu v případě mé maličkosti rozhodně sejde. Taková rostlina by mne totiž netěšila. Koupili byste si vy sami „zaručeně pravou kopii hodinek Rolex“? Já osobně tedy nikoliv. Věděl bych, že je to podvrh. Já vím, ta kytka za to nemůže, stejně jako vagóny kytek s natavenými slaměnkami v obchoďácích. A to je taky jeden takový nešvar. Ale o tom třeba někdy příště...
Komentáře
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.