Translate
csenfrdeitrues

Přihlásit se  

Přihlášení pro autory článků a správce stránek.

   

časopis kaktusy

Ničení amazonského deštného pralesa dosáhlo nových rozměrů. Přes veškerou snahu se nedaří jej omezit.

Podle dostupných údajů dosáhlo odlesňování v lednu 2022 čtyřnásobku loňských hodnot. V dalším období sice zpomalilo, ovšem především v důsledku deštivého počasí. Přesto likvidace dosáhla během února meziročně trojnásobného růstu.

 

50223694778_bd2be4c174_k

zdroj: Amazônia Real - Desmatamento e Queimdas 2020, licence: CC BY-NC-SA 2.0

 

Odlesňování – zejména v Brazílii – je pod taktovkou především nelegálních ekonomických zájmů, největší měrou se na něm podílí těžba nerostů a intenzivní zemědělská činnost. Podstatnou měrou se na odlesňování podílí i evropská spotřeba sóji, která se do Evropy dováží z Brazílie především pro krmné účely. Situace se zhoršuje po nástupu současného prezidenta Brazílie Jaira Bolsonara, přestože se brazilská vláda zavázala na loňské klimatické konferenci v Glasgow, že do roku 2028 vymýtí nelegální ničení pralesa. Ve světle aktuálních dat to ovšem vypadá, že opak je pravdou.

Více informací např. ZDE nebo ZDE.

 

45567621401_a4b98541bc_k

zdroj: Alexander Gerst - Amazon rainforest, licence: CC BY 2.0

 

Jistě se zeptáte, proč je článek o těchto událostech právě tady, v Internetových novinách o kaktusech a sukulentech, a jak souvisí s našimi sukulentními miláčky.

Už nějakou dobu jsem nosil v hlavě námět na jistý článek. Leč tato čerstvá zpráva mi svým způsobem dodala impulz zamýšlenou úvahu trochu pozměnit...

Asi byste mohli v klidu namítnout, že nějaká Amazonie je úplně mimo domovinu drtivé většiny „pichláčů“ a že nás to vůbec nemusí zajímat. Ale je to opravdu tak? V posledních letech slýchám od mnoha kolegů informace o ničení lokalit tam i tuhle, počínaje Mexikem a jižními krajinami jihoamerického kontinentu konče. Přirozená krajina plošně v čím dál tím větší míře ustupuje zemědělství, průmyslu, silniční síti a zástavbě. Ploty a ohrazené pastviny rostou jako houby po dešti, vše na úkor původní krajiny, původních biotopů. Kdo aspoň trochu sleduje rozdíly mezi evropskou a americkou krajinou, musí už tušit, kam mířím.

 

50224368671_d0815008f9_k

zdroj: Amazônia Real - Desmatamento e Queimdas 2020, licence: CC BY-NC-SA 2.0

 

Vrátím se ještě k myšlence na amazonský deštný prales. Lokalita rozlohou nezměrná a tolik odlišná například od mexické krajiny. Přesto i zde najdeme zástupce kaktusovitých rostlin. Jedná se samozřejmě o epifyty a jejich rozmanitost není nijak veliká. A ani jejich popularita mezi tuzemskými pěstiteli – rody jako Rhipsalis, Epiphyllum, Selenicereus, Pereskia, Hylocereus a některé další rozhodně nenajdeme v našich sklenících či zahradách zdaleka tak často, jako některé jiné mexické či jihoamerické rody. A právě v těchto okolnostech se může skrývat jistý myšlenkový podraz. V pocitu, že to jsou jen „nějaké pralesní plavuně“, něco na rozhraní „kaktusů“ a „zeleniny“, „plevel“ skleníků, „dekorace do zahrady“ apod. číhá nebezpečí, že bychom se ve velmi blízké budoucnosti mohli dožít nečekaného překvapení. Totiž třeba takového, že některé z těch přehlížených druhů už třeba v přírodě nebudou... A nemusí to být problém jen amazonských epifytů. Podobný osud by mohl lehko potkat i jinou americkou sukulentní flóru. V některých případech už se to vlastně dokonce děje...

A tu se našinec lehko může stát z pouhého nadšeného pěstitele někým úplně jiným – totiž „majitelem“ banky unikátního genetického materiálu. A ta pravděpodobnost proměny roste s rychlostí ničení původních biotopů. V některých případech dokonce už dnes mají evropští pěstitelé ve svých sbírkách více rostlin, než jich zbylo v přírodě. Vyjmenovávat nebudu, nebyl by to úplně krátký seznam. A nejedná se vždy jen o druhy „módní“ či nejčastěji v přírodě drancované...

Zejména výše nastíněná problematika (byť není jediná) mě vede k názoru, že pěstování kaktusů a sukulentů v posledních letech – a stejně v letech budoucích – se stává něčím víc, než jen zálibou a potěšením. Každým rokem, snad možná i každým měsícem, získává každá jednotlivá rostlina našich sbírek na důležitosti. Při současném tempu změn původních biotopů nejsme ani schopni odhadnout, kdy se ten, který druh, třeba i ten krčící se někde na okraji našeho zájmu, stane z ničeho nic vzácností. Vzácností, která nemá nic do činění s finanční hodnotou. Neboť dovolte, ale záchranu jakéhokoliv rostlinného či živočišného druhu ohroženého vyhubením osobně odmítám poměřovat penězi. Biodiverzita naší planety se, dle mého názoru, nedá nijak vyjádřit pomocí ekonomických ukazatelů. Je to náš jediný, unikátní a stále zcela nenahraditelný domov v širokých dalekých pustinách vesmíru.

Ač mi tento pohled nebyl v posledních letech úplně cizí, budu se odteď dívat na ty „svoje“ kytičky zase jiným způsobem. Vždyť každá z nich může být již dnes unikátní a, aniž bych o tom věděl, může být třeba poslední „svého druhu“ na světě...

 

Děkuji kolegovi Christophe Yeuillaz z Francie za námět k tomuto článku.

 

Morávek Petr
Author: Morávek PetrEmail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Pin It
4.5555555555556 1 1 1 1 1 (9 hlasujících)

Komentáře   

0 #1 pemexx 2022-03-18 13:42
jeden z najdolezitejsich clankov.len dufam ze neskonci v tom istom pytli co greta.ktorej by sme mali vzdat uctu,aj ked mozno nie je studovana ekologicka,ale ma aspon snahu poukazat na nase destrukcne jednanie....
Citovat
+3 #2 mcm 2022-03-23 14:45
Připojuji se k pochvale, článek je to velmi duležitý, protože biodiverzita na planetě obecně klesá. Když jsem byl na jednom sympoziu (Harlan), které se týkalo právě genetické diverzity a biodiverzity planých, ale také kulturních rostlin (např. starých lokálních odrůd papriček v Mexiku, používaných starými a současnými původními obyvateli), všichni přednášející si stěžovali na její katastrofický úbytek ve všech oblastech lidského konání i nekonání. A destrukce přirozených biotopů (ať již lidmi samými nebo přirozenými) je pouze jeden faktor tohoto úbytku.

Asi budeme všichni zajedno, že záměrná destrukce "plic planety" za jakýmkoli účelem je alarmující a naprosto zavrženíhodná a je tragické, že si vlády dotčených států nejsou schopny zjednat nápravu. Ale je také nutné hledat důvody, proč to nelegální těžaři (a nejen ti) dělají. Napadá mne jen: "Za vším hledej peníze", řekl by klasik.

Ale nemusíme za tímto chodit až do Brazílie. Stačí zústat u nás, v České republice. Vzpoměňme si např. na články J. Vícha (např. www.incact.cz/index.php/2021/leden-2021-224/697-nazyvejme-skutky-mzp-pravymi-jmeny-wildlife-crime-nebo-criminality-of-officials) komentující výklad CITES našimi vládními úředníky. Mám pocit, že se snaží o totéž, co se děje v Brazílii - likvidaci těch zbývajících rostlin ve sbírkách pěstitelů. Článek na příbuzné téma vyšel také v časopisu Vesmír v loňském roce. Opět s velmi podobným závěrem.

Rád bych zde ještě navázal na příspěvek pemexxe.
Zelenou Grétičku, o níž se pemexx zmiňuje, bych spíše zařadil do kategorie ekologických teroristů, jelikož mám pocit, že o ekologii (a nyní mám na mysli vědu o vztazích mezi organismy a prostředím, nikoli ochranu přírody, kterou progresivističtí komentátoři bezpříkladně zaměňují a dovedně tím manipulují) toho ze školy moc nepochytila. Její kritiky jsou, podle mého názoru, pouhé výkřiky do tmy, konotace, bez sebemenšího realistického pohledu na komplexní řešení ekologických témat a samotných problémů ochrany přírody.

Všiměme si, Gréta byla na v článku zmiňované loňské klimatické konferenci v Glasgow. Kritizovali tam vliv lidstva na změnu klimatu (zejména ale "uhlíkovou stopu"). To, že tam každý zvlášť přiletěli soukromými tryskovými letadly nikoho neznepokojilo, zatímco já a moje rodina sotva kdy nabyde tak významné uhlíkové stopy (ať již výrobky, jako např. maso nebo odpad jako např. igelitové obaly), jako jeden let soukromého tryskového letadla z Prahy do Glasgow. A kde máme tedy tu problematiku ekologickou? Protože tento příklad byl na problematiku životního prostřejí a jeho ochrany. A při tom, nebo možná právě proto (?) jsou veškeré vývody z Glasgow směrovány ne na ekologická témata a na hlavní znečišťovatele životního prostředí (a tedy na hybatele ekologických změn), ale na jednotlivce (např. čerstvě schválená daň z CO2 - řeknete si: "to je dobře, jen ať znečišťovatelé platí..." např. teplárny. Chcete mít v zimě ve svém bytě teplo? Stále si myslíte, že se daň z CO2 teplárně nepromítne do VAŠICH nákladů na topení?). A tento přístup řeší Gréta a ostatní z Glasgow. A říkají tomu Green Deal. Nic o ekologii. A jen poznamenám, že z logiky věci z toho plyne, že nelegální těžaři v Brazílii nebudou nijak sankcionováni i nadále, jelikož asi pracují pro nadnárodní korporace. Nicméně ekologickou stránku věci, tedy vliv zvýšeného/sníženého obsahu CO2 v atmosféře na život jako takový nebo na různé biotopy řeší jen málokdo (řeší, viz dále).

A obsah CO2 (když jsem tuto problematiku nakousl) se v historických údobích Země lišil a to mnohdy i v řádech. Lze to sledovat např. na počtu průduchů rostlin v průběhu věků, protože změny koncentrací jednotlivých plynů jsou v atmosféře velmi pozvolné, i když máme k dispozici silný zdroj. Pro názornost: málo se mezi veřejností ví, že v prvohorách (dnes podle nové taxonomie paleozoiku) bylo v atmosféře tolik kyslíku, že nebylo možné, aby život vystoupil z moře na souš. Teprve působením sinic a řas (a dalších, i geologických činitelů) se množství kyslíku vyrovnávalo zvyšujícím se množstvím ostatních plynů (CO2, dusík a další), že to možné již bylo. A tato změna se udála v období asi od počátku paleozoika (cca 541 mil. let) až po ordovik (cca 475 mil. let), kdy se měly vyskytnout první suchozemské rostliny, čili toto období zahrnuje velmi zhruba 100 mil. let.

Zůstanu u CO2, i když článek pojednává o likvidaci tropického deštného lesa. Ale alespoň trochu to spolu stejně souvisí, protože největší depozity CO2 na planetě jsou dva, resp. tři: ledovce/oceán, půda a rostliny (shodou okolností zrovna a možná i jako naschvál zejména v deštných tropických lesích). Více CO2 v atmosféře přibližně odpovídá menšímu počtu průduchů a naopak (tuším, že se jedná o údaje o změnách kolem 13. století). (Vysvětlení pod čarou, protože není důležité: jestliže je ve vzduchu CO2 hodně, rostliny nepotřebují intenzivně vyměňovat vzduch a získávat tím CO2 pro fotosyntézu, proto stačí menší počet průduchů. Pokud je CO2 ve vzduchu málo, musí rostliny vyměnit velké množství vzduchu za stejný časový úsek (u C4 a CAM rostlin noc) získaný CO2 "napumpovat" do míst spotřeby, proto vytváří větší množství průduchů. A zcela mimochodem, pročpak staří zahradníci sbírali slepičince, zalévali je voudou ve džberu a ttuto polévku dávali do skleníku? No, protože unikající CO2 z této polévky podporuje růst rostlin = fotosyntézu. Nicméně chraň vás ruka páně, abyste to dnes zopakovali. Přijde na vás paní Říhová z Mžp a Greenpeace... a Gréta). Toto jsou ekologické vazby na různé změny prostředí (malé i velké), ve kterém jednotlivé organismy žijí, v našem případě rostou kaktusy a sukulenty. A měla tato změna obsahu CO2 v atmosféře vliv na život na planetě? Nepočítejme extrémy. Průběžné oteplování má za následek tání ledovců a tím také zvyšování CO2 v atmosféře. A potažmo menší počet průduchů. Průběžné ochlazování znamená zamrzání oceánské vody a tím ukládání CO2 do ledu a ledovců, čímž dojde k mírnému snížení CO2 v atmosféře a ke zvýšení počtu průduchů. Paleogén a Neogén (kdysi třetihory, dnes dohromady se čtvrtohorami Kenozoikum) byly v našich zeměpisných šířkách velmi teplé. Čtvrtohory jsou naopak známy svými teplotními výkyvy a ledovými dobami. Gréta (nesmím jí ale křivdit, nedělá to jen ona) řeší oteplování a vysokou koncentraci CO2 v atmosféře v současnosti. Kde je pohled na tuto skutečnost ekologický? Co udělá vyšší teplota s vyšší koncentrací CO2 v atmosféře? Jaký to má dopad na rozvoj sukulentní flóry, ale i celého rostlinstva na Zemi? A jaký to má dopad na lidstvo jako celek? Tyto otázky ale nejsou "in", proto je ani Gréta a spol. neřeší (troufnu si odhad: možná proto, že sami nevědí, neznají, nechtějí, skrytý účel (?)). Kde najdu - zdůrazňuji relevantní a podložené - odpovědi na moje otázky?

Studie, monitorující ekologické vazby nejsou v popředí zájmu různých aktivistů, přičemž by ale měly být na prvním místě. Protože ty a pouze ty dávají skutečný obraz o změnách prostředí, o vlivu prostředí na populace organismů, obecněji na změny biotopů v čase apod. A tento přístup je dle mého názoru jediný možný, protože dává dohromady nebo chcete-li, srovnává vliv nějaké změny (faktoru) prostředí na organismy, žijící na konkrétním místě v konkrétním čase. A z toho lze zobecnit. Vývody těchto ekologických pozorování pak mohou být použity pro aplikace, směřujících k zachování např. v článku zdůrazňované biologické diverzity na konkrétním území a nebo rovnou na celé planetě. Na závěr: Gréta řeší pouze jednu část problému a druhého (resp. úplně prvního a zásadního) si vůbec nevšímá. Z toho vyvozuji: Je důležité dívat se v souvislostech.

Omlouvám se za délku mého příspěvku.

MM
Citovat
Přidat komentář

   
Copyright © 2024 Internetové noviny o kaktusech a sukulentech. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software vydaný pod licencí GNU General Public License.