Nic netrvá věčně. Ani láska k jedné slečně a ani tento poměrně rozsáhlý seriál o stapéliích.
Ano, právě se díváte na poslední pokračování zdánlivě nekonečného představení druhově bohaté, velmi rozmanité, a tak i skutečně atraktivní skupiny sukulentů zvaných stapélie nebo též asklépky či poněkud hanlivě, ačkoliv v mnoha případech trefně, smrdutky. Mimochodem tento nelichotivý příměr platí měrou vrchovatou právě pro níže popsaný rod.
1. díl seriálu jsem publikoval na této platformě na měsíc přesně již před třemi roky, kdy pro nás slovo corona znamenalo pouze část květů stapélií, mexické pivo nebo též žhavý plynový prstenec okolo slunce…
Jak více stylově zakončit tento stapéliový maratón než právě rodem Stapelia, který byl historicky prvním a jehož jménem se zjednodušeně označuje celá tato rozsáhlá skupina sukulentů?
Rod Stapelia
Vznikl již v roce 1753 a jeho stvořitelem nebyl nikdo jiný než sám slovutný švédský přírodovědec a lékař Carl Linné, zakladatel botanické a zoologické systematické nomenklatury.
Jméno rodu vzniklo na počest holandského lékaře z první poloviny 17. století, Johanna B. van Stapela, Postupem času se počet druhů rodu vč. nižších taxonů ustálil na zhruba čtyřiceti, takže určitě patří k těm nejpočetnějším. Oproti obecnému povědomí tento rod neobsahuje jen robustní druhy s velkými a silně zapáchajícími květy, ale i druhy téměř miniaturní nebo druhy s květy bez zápachu či dokonce vonícími.
Areál rozšíření odpovídá početnosti druhů rodu Stapelia, takže zahrnuje celou jižní Afriku v širším pojetí. Tedy státy Malawi, Zambie, Zimbabwe, Mosambik, Angola, Namibie, Botswana a Jihoafrická republika vč. Svazijska.
Jak jsem již uvedl, zástupci tohoto rodu jsou velikostně značně rozdílní, takže většinou čtyřboké a vzpřímené, často plstnaté stonky jsou 2-30 cm dlouhé a 4-25 mm široké. Ty tvoří víceméně husté trsy, dokonce až 2 m v průměru. Květy vznikající na nejmladších stoncích čili většinou na okrajích trsů, mohou mít velikost hlavičky zápalky až po 4 decimetry v průměru. Nejčastěji jsou v různých odstínech červené či hnědočervené, ale také více či méně do žluta. Existuje ale i pestřejší výjimka v podobě S. flavopurpurea jak vidno na fotografii níže. Opylovači jsou nejčastěji mouchy, čemuž odpovídá jejich obvyklý zápach připomínající hnijící maso. Vyfotit takové květy dříve, než jsou plné muších vajíček, je často nadlidský úkon…
Pěstování je docela snadné, stačí se řídit obecnými principy pro pěstování sukulentů a tento rod lze tedy doporučit i úplným začátečníkům. Robustní, silně zapáchající druhy je lépe v době květu držet mimo obytné prostory, jinak hrozí nejen společenské faux pas s případnou návštěvou, ale i poměrně hluboká manželská krize!
Zimujeme na sucho a stačí i teplota okolo deseti stupňů. Množíme vegetativně oddělováním částí trsů nebo i jednotlivých stonků. Krajní, nejmladší články už mají často vytvořeny tzv. čekací kořínky, takže po zasazení koření velmi rychle.
Rod Stapelia je mezi pěstiteli sukulentů právem tak oblíbený.
Děkuji všem čtenářům tohoto i předchozích dílů za pozornost a loučím se mou tradiční výzvou: Pěstujte stapélie!
Obr. 1: Stapelia arenosa se zajímavou strukturou menších květů roste v západní části JAR.
Obr. 2: Stapelia cedrimontana ze západu JAR kvete menšími květy ve spodní části stonků a vyskytuje se na západě JAR v oblasti Cederberg.
Obr. 3: Stapelia divaricata vyniká tenkými dlouhými stonky a zdánlivě voskovými, hladkými květy, které mohou být takto žluté, ale i růžové či masitě červené. V přírodě velmi vzácná, roste v JAR jen u města Swellendam v Západním Kapsku.
Obr. 4: Stapelia engleriana ze Západního Kapska v JAR je typická poléhavými šedavými stonky s podzemními stolony a knoflíkovitými menšími květy. Zde na lokalitě nedaleko městečka Laingsburg.
Obr. 5: Stapelia erectiflora známá z jihovýchodní hranice Namaqualandu (Západní Kapsko, JAR) se vyznačuje jen okolo 1 cm malým květem na dlouhé stopce, která v přírodě trčí vzhůru nad stonek.
Obr. 6: Stapelia flavopurpurea je takovým papouškem rodu Stapelia, takže je zdobí pestré výrazné barvy květů, které navíc příjemně voní a jsou pokryté zajímavým reliéfem. JZ Namibie a SZ JAR.
Obr. 7: Stapelia gigantea je, jak název napovídá, rozměrově opravdu výrazná. A především žlutočervené, výrazně páchnoucí květy jsou skutečně obrovské. Mohou mít až 40 cm v průměru. I oblast výskytu je obrovská: Malawi, Zambie, Zimbabwe, Mozambik, Botswana a Jihoafrická republika! S. gigantea je tak nejrozšířenějším druhem rodu.
Obr. 8: Stapelia grandiflora roste na velkém území centrální části JAR. Na obrázku je obrovský, cca metrový trs severně od NP Addo ve Východním Kapsku. Až 22 cm květy hnědočervené barvy silně zapáchají.
Obr. 9: Stapelia hirsuta se vyskytuje v JZ a Z JAR. Zde blízko města Worcester v Západním Kapsku. Velké květy až 14 cm v průměru jsou výrazně chlupaté.
Obr. 10: Květy Stapelia hirsuta občas tvoří takovouto chlupatou kouli.
Obr. 11: Stapelia hirsuta var. baylissii z pohoří Suurberg ve Východním Kapsku má menší lysé 3-6 cm květy.
Obr. 12: Stapelia hirsuta var. gariepensis roste v SZ cípu Jar, v Richtersveldu a přilehlé oblasti Namibie. Zde na lokalitě v NP Richtersveld ve velmi vysušeném stavu z podzimu 2019.
Obr. 13: Stapelia hirsuta var. vetula se vyskytuje v širším Malém Karoo (JAR, Západní Kapsko). Květy holé, střední, až 8 cm.
Obr. 14: Stapelia leendertziae ze SV JAR a Svazijska se zdobí až 12 cm velkými výrazně zvonkovitými květy.
Obr. 15: Stapelia obducta má malé, tmavočervené, kulovité, hustě chlupaté květy okolo 3 cm v průměru. Vyskytuje se v západní části Východního Kapska v JAR.
Obr. 16: Stapelia parvula z Angoly je nejdrobnějším druhem rodu s cca jen 0,5-1 cm minikvěty.
Obr. 17: Stapelia pillansii roste v JAR na severu Malého Karoo v Západním Kapsku a vyznačuje se cípatými, až 20 cm velkými květy, na okrajích chlupatými.
Obr. 18: Stapelia rufa vykvétá často trsovitě ve spodní části stonků a vyskytuje se v JAR v Západním Kapsku.
Obr. 19: Stapelia schinzii var. angolensis z JZ Angoly a SZ Namibie má tmavočervené cípaté květy, na krajích chlupaté.
Obr. 20: Stapelia similis se vyznačuje drobnými stonky a malými poléhavými květy na dlouhých stopkách. Roste v JZ Namibii a SZ JAR.
Obr. 21: Stapelia surrecta z Ceres Karoo v západním JAR kvete výhradně z vrcholové části stonků.
Obr. 22: Stapelia villetiae s velmi atraktivními 5-6 cm květy roste na západě JAR v oblasti měst Calvinia a Loeriesfontein.
Text a foto Jiří Hadamovský / www.succulentplants.eu
Komentáře
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.