Astrophytum senile Frič (1924)
Další díl seriálu o rodu Astrophytum se zabývá dlouhá desetiletí velmi dobře známým a často pěstovaným A. senile, do jehož historie se nesmazatelně zapsal, jak je z nadpisu zřejmé, sám A. V. Frič.
A. V. Frič, nálezce neotypu druhu v roce 1923 a současně autor popisu, v jednom ze svých vyprávění popisuje, že se tak stalo náhodou, kdy odhozeným geologickým kladívkem omylem zasáhl a poškodil dospělé astrofytum, jež považoval za trs suché trávy, což ho později velmi mrzelo. Místem nálezu je chronicky známé a často navštěvované okolí osady Villa Real v Coahuile, která byla později přejmenovaná na La Peňa a dnes je známá jako Ejido El Amparo. Coahuila je také jediným spolkovým státem, kde můžeme A. senile najít. Vyskytuje se lokálně v relativně nepříliš rozlehlém areálu. Velkou zajímavostí je skutečnost, že na několika místech jej najdeme v téměř těsné blízkosti s A. coahuilense, vždy v doletu opylovačů. Oba druhy se v přírodě ale nekříží a pokusy o jejich hybridizaci v kulturních podmínkách prokázaly značnou genetickou nepříbuznost obou druhů, která se projevila převažujícím výskytem chlorotických a neživotaschopných klíčenců, jenž v přírodních podmínkách nemohou mít šanci na přežití.
řídce vločkované Astrophytum senile PT 643, Ejido El Amparo, COAH
V zájmu objektivity je nutno zmínit, že A. senile bylo kaktusářské veřejnosti známo nejméně 20 let před Fričovým popisem. C. A. Purpus nalezl první rostliny již v roce 1903 (v témže roce nalezl A. V. Frič u Puerto Casado v Paraguayi Gymnocalycium mihanovichii) a v roce 1904 se o nich objevila první zmínka v časopisu Monatsschift für Kakteenkunde, kde byla Erichem Damsem označena jako „Echinocactus capricornus form Beta“, a také byla uvedena velmi stručná charakteristika: modrozelené tělo nemá žádné vločky, 16 až 20, někdy i 25 štětinovitých trnů, tělo je pod hustým obalem štětin sotva viditelné – popis ale proveden nebyl. Platný popis učinil až A. V. Frič v roce 1924 v příloze časopisu Život v přírodě a zcela správně považoval A. senile za samostatný druh. Později provedl Okumura rekombinaci na A. capricorne var. senile a setkat se můžeme také s Doweldovou změnou na přijatelnější poddruh A. capricorne subsp. senile. Se závěry A. V. Friče se zcela ztotožňuji, a jak jsem již dříve uvedl, považuji A. senile za samostatný druh, který má s A. capricorne pouze podobnou stavbu těla, květu a semen, existuje však celá řada odlišností, které osamostatnění obou taxonů dostatečně odůvodňují. A jednou z nejvýraznějších je charakter otrnění - A. capricorne a jeho nižší taxonomické jednotky mají trny vždy ploché, bez ohledu na jejich šířku, zatímco trny A. senile mají čtvercový průřez s výraznou podélnou rýhou a jejich charakter se značně mění v závislosti na vlhkosti. K otrnění lze stručně uvést, že mezi všemi druhy astrofyt má A. senile nejhustější a nejpočetnější otrnění, které dodává rostlinám, zejména v době sucha, velmi charakteristický vzhled, jenž řada autorů přirovnává k trsu uschlé trávy nebo k ptačímu hnízdu, otrnění tak vždy poskytuje skvělé mimikry.
Astrophytum senile PT 643, Ejido El Amparo, COAH (foto Jiří Horal)
Astrophytum senile PT 643, Ejido El Amparo, COAH
A. V. Frič v popisu druhu uvedl, že mladé rostliny mají krátké trny, které se ve stáří prodlužují, a mají 8 ostrých, v průřezu trojúhelníkových žeber. Tělo je lesklé, tmavě zelené, bez bílých vloček s tím, že na jedné rostlině zřídka najdete víc jak tucet vloček a výjimečně je jedna z tisíce rostlin hustě pokryta vločkami. Takové rostliny byly později O. Sadovským označovány jako „Urform“, což v překladu z němčiny znamená „stará forma“, čímž měl na mysli stáří z hlediska vývoje. Vločkované rostliny byly považovány za vývojově nejstarší a postupný vývoj dle této teorie směřuje k úplné ztrátě vloček. Pozorování přírodních populací tuto teorii jen potvrzuje. A když už jsem odbočil od popisu, ještě doplním další část této teorie, která spočívá v tom, že za vývojově nejmladší jsou považována astrofyta s velkými květy a početnými semeny.
Astrophytum senile PT 643, Ejido El Amparo, COAH (foto Jiří Horal)
Frič v popisu dále uvedl, že trny jsou v průřezu čtyřhranné, s hlubokou rýhou mezi okraji, měkké a rozprostřené na všechny strany, až 30 z každé areoly Po dešti jsou nasáklé a zaoblené, načež se uspořádají do spirály, a to velmi pravidelně, až kryjí rostlinu tak, že to vypadá jako uschlý chomáč trávy a tělo je zcela neviditelné. Trny jsou až 10 cm dlouhé, bílé, rezavé až černé, ale vždy je rostlina jednobarevná. Květy a semena jsou z astrofyt největší, vnitřek květu je tmavočervený. Zeměpisné rozšíření: Na vysokých vápencových skalách a na skalních útesech v blízkosti vrcholu společně s Agave victoria-reginae a Selaginella, jižně od Villa Real ve státě Coahuila.
Astrophytum senile PT 643, Ejido El Amparo, COAH
Podle dnešních zjištění víme, že oblast rozšíření A. senile zahrnuje mimo zmíněné lokality u Ejido El Amparo (PP 457, MZ 912, MK 26.69) prakticky všechny světové strany po obvodu rozsáhlé Laguny de Viesca. Na severu se vyskytuje lokálně na jižně orientovaných svazích Sierra de Parras a východně k San Francisco de Barrial (GM 906.3), hlášeny jsou nálezy severně Ahuichily a dále na severně orientovaných svazích hor jižně od Cerro Bola (MZ 120, RS 747). A. senile na rozdíl od A. coahuilense nenajdeme nikdy v rovině, neboť vždy osídluje nejvyšší partie vápencových skalních a horských útvarů s nadmořskou výškou okolo 1500 m n. m., kde také někdy roste i zmíněná Agave victoria-reginae.
Astrophytum senile PT 643, Ejido El Amparo, COAH
K původnímu popisu považuji za vhodné doplnit následující údaje: průměr těla je 15-16 cm a rostliny mohou dorůstat do výšky 35 i více cm. Žebra jsou rovná, nemají sklon ke stáčení a mají ostrou hranu, exempláře s jiným počtem žeber než 8 se vyskytují velmi sporadicky. Otrnění je elastické a často zahaluje rostliny tak, že není vidět epidermis, existují však rostliny otrněné poměrně řídce. Jméno „senile“ je tedy velmi příhodné, neboť znamená v překladu „stařecký“ a někdy je také odkazováno na podobnost rostlin s horní částí Cephalocereus senilis. V přírodě nalezené rostliny jsou nejčastěji tmavotrnné, méně často s narezlým až narůžovělým nádechem (takové se ve větším počtu nacházejí na lokalitě 10 km východně od El Amparo v Sierra de la Parras, a proto jsem pro tuto lokální populaci používal pracovní název var. roseispinum). Velmi vzácně je možno nalézt také téměř čistě žlutotrné rostliny, z nichž byl v minulosti vyselektován bezejmenný, čistě žlutotrnný kultivar, který byl někdy zaměňován za A. senile var. aureum. Bez ohledu na barvu trnů v době růstu všechny trny později šednou a starší rostliny díky tomu působí jednotným dojmem. A. senile patří k astrofytům, která jsou nejméně variabilní a jak již bylo uvedeno, variabilitu lze vztáhnout jen na barvu trnů a přítomnost vločkování. Kromě hustě a dlouze otrněných jedinců najdeme i takové, které mají jen 12 či 14 znatelně kratších trnů. Všechny trny jsou jen okrajové.
detail temene Astrophytum senile PT 643, Ejido El Amparo, COAH
řídce vločkované semenáčky Astrophytum senile PT 643, Ejido El Amparo, COAH
Vločkování, pokud je přítomno, je velmi malé a řídké. Semenáčky jsou vločkovány vždy, ale při průměru těla okolo 2,5 cm a více pozorujeme velmi rychlé ubývání vloček.
Astrophytum senile PT 643, Ejido El Amparo, COAH
Prvních květů se dočkáme u semenáčků ve velikosti přibližně 4–5 cm. Květy dosahují v průměru 10 - 12 cm. Plod je kulovitý, velký 2 - 3 cm, porostlý hnědými šupinami, v době dozrávání semen má červenou barvu. Otevírá se horizontální trhlinou ve spodní části ještě před vyschnutím, takže je možno vidět šarlatově zbarvenou plodovou dužinu. Semena jsou největší mezi otrněnými astrofyty, jsou dlouhá 3 – 4 mm, mají protáhlejší tvar než semena A. capricorne a lesklou, hnědou až hnědočernou barvu. Počet semen v plodu se pohybuje v rozmezí 130 – 250.
Astrophytum senile PT 643, Ejido El Amparo, COAH (foto Jiří Horal)
vločkované Astrophytum senile PT 643, Ejido El Amparo, COAH
Astrophytum senile GM 906.3, západně San Francisco de Barrial, COAH (foto Grzegorz Matuszewski)
Astrophytum senile, Sierra de Parras, COAH (foto Nallely Chavarría)
Astrophytum senile PT 506, Laguna de Viesca, COAH, rostoucí v těsné blízkosti s A. coahuilense
Astrophytum senile PT 506, Laguna de Viesca, COAH (foto Miloš Záruba)
světle otrněné Astrophytum senile PT 506, Laguna de Viesca, COAH
vzácně se vyskytující žlutě otrněné Astrophytum senile PT 506, Laguna de Viesca, COAH
Komentáře
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.