Rod Caralluma
Vytvořil ho v roce 1810 skotský botanik a lékař Robert Brown, který se kromě tohoto zapsal do historie vědy hlavně objevem náhodného pohybu mikroskopických částic, jemuž dnes říkáme Brownův pohyb.
Rod Caralluma neměl vůbec lehký život. V průběhu let se z něj stal tzv. sběrný rod pro vyšší desítky druhů, což na přelomu tisíciletí nakonec vyprovokovalo pár botaniků k několika výrazným nomenklaturním zásahům, které se dají stručně popsat jako rozdělení do většího či menšího množství rodů.
V širším pojetí se počet druhů v tomto významném rodu ustálil na zhruba sedmdesáti a pro nás Evropany je navíc výjimečný tím, že jeho tři druhy rostou na území Španělska, takže jsou pro nás jednoznačně nejdostupnějšími mezi stapéliemi. Caralluma munbyana a europaea rostou přímo na Pyrenejském poloostrově, Caralluma burchardii je k nalezení na Kanárských ostrovech, oblíbené to dovolenkové destinaci.
Z velkého množství druhů rodu lze úspěšně předpokládat, že areál rozšíření budou mít caralumy poměrně rozsáhlý. Já bych upřesnil, že spíše obrovský. Od zmíněných Kanárských ostrovů na západě, přes severní a východní Afriku, Arábii včetně Izraele, Střední Východ jako Írán nebo Afghánistán, až po Nepál, Indii a Barmu na východě.
Jinými slovy, kromě jižní Afriky se Caralluma vyskytuje vlastně všude jinde, kam se stapélie po světě rozšířily.
Tvarem a velikostí jde o rostliny velmi různorodé, od indických miniatur se stonky pár milimetrů tenkými po obrovské, okolo půl metru vysoké a metr široké trsy ve východní Africe. Velké rozdíly jsou samozřejmě i u tvaru a barev květů, jak je doloženo doprovodnou fotodokumentací.
Pro naše sbírky jde o rostliny poměrně atraktivní, některé přímo velmi atraktivní, ale na to, kolik druhů caralum je, tak se jich v kultuře zas tak moc nevyskytuje. Důvodem je, že mnoho z nich je víceméně nedostupných a také, a to hlavně, že jde až na výjimky o druhy spíš choulostivé, snadno podléhající hnilobám, a tak naše sbírky většinou jen krátce navštěvují než že bychom si jich dlouhodobě užívali. To platí dle mých zkušeností hlavně o východoafrických robustních druzích jako například Caralluma speciosa a podobných.
Rod Caralluma tedy obecně nelze doporučit začátečníkům, i když se najdou výjimky jako C. burchardii nebo i C. joannis, které jsou naopak dost odolné.
Jak tedy caralumy úspěšně pěstovat? Univerzální detailní návod bohužel neexistuje, ale určitě je třeba šetřit vodou, volit raději minerální substrát, zimovat nasucho a tepleji, řekněme raději nad 15-18 stupňů a důsledně a hlavně preventivně potlačovat vlnatku, jejíž činnost bývá právě vstupní branou pro infekci.
Co se rozmnožování týká, u některých druhů, jako jsou třeba C. turneri, europaea nebo burchardii, to lze docela snadno vegetativně zakořeněním oddělených stonků, jinak samozřejmě generativně semeny, která ale jsou pro nás velmi těžko dostupná.
Pokud patříte k pokročilejším pěstitelům, ideálně se zkušenostmi s obtížnějšími stapéliemi, využívejte vždy poskytnutou šanci si jakoukoliv caralumu pořídit. Při pravidelném a častém dohledu a důkladné péči správným směrem se tak můžete stát členy Ligy výjimečných, kteří jsou schopni úspěšně a dlouhodobě tyto zvláštní rostliny pěstovat.
Obr. 1: Caralluma adscendens v. attenuata patří ke skupině indických stapélií a vyznačuje se výrazně ochmýřenými červenohnědými květy.
Obr. 2: Caralluma adscendens v. gracilis, také z Indie, vytváří časem husté trsy relativně úzkých, nevysokých stonků, na jejichž zúžených koncích hojně vykvétá.
Obr. 3: Caralluma adscendens v. gracilis odměňuje úspěšné pěstitele světle zelenými, drobnějšími atraktivními květy se zajímavou kresbou.
Obr. 4: Caralluma burchardii kvete v našich podmínkách až okolo Vánoc. Jde o asi nejodolnější a tedy nejsnáze pěstovatelnou caralumu původem z Kanárských ostrovů.
Obr. 5: Caralluma cicatricosa pochází z Jemenu a je typická násadou jednotlivých, holých květů na špičkách stonků.
Obr. 6: Caralluma europaea vytváří až v hlubokém podzimu shluky květů na koncích stonků. Vyskytuje se nejen ve Španělsku, ale také na italském ostrově Lampedusa a v celé severní Africe. Varieta judaica zasahuje až do Izraele a Jordánska.
Obr. 7: Caralluma flava z Arábie (Omán, Yemen, Arabské Emiráty) je výjimečná žlutými až krémovými květy a sladkou vůní.
Obr. 8: Caralluma frerei, známá též jako Frerea indica, má velmi zajímavou životní strategii. Ve vlhkých periodách počasí má sukulentní stonky hojně olistěné a fixace uhlíku funguje stejně jako u standardních rostlin z oblastí bohatých na srážky. V období sucha ale listy opadají a fotosyntetický systém se přepne na typ vhodný pro aridní oblasti. K nalezení je v Indii.
Obr. 9: Caralluma gracilipes pochází z Keni a Etiopie a vyznačuje se nenápadnými květy se silně redukovanými čárkovitými okvětními lístky.
Obr. 10: Caralluma hexagona se vyskytuje na Arabském poloostrově v Jemenu, Ománu a Saudské Arábii a patří ke druhům typickým hustými shluky květů, které obalují vrcholky stonků.
Obr. 11: Caralluma joannis z Maroka patří ke snadnějším druhům na pěstování. Navíc pravidelně a ochotně každý podzim hojně vykvétá na tenkých převislých stoncích.
Obr. 12: Caralluma moniliformis je somálská vzácnost s velmi zvláštním tvarem ochmýřených květů.
Obr. 13: Caralluma pauciflora - indická miniatura s velmi atraktivními světlejšími pruhovanými květy.
Obr. 14: Caralluma sarkariae, opět z Indie, může mít takto hnědé květy, ale existují i žlutozelené varianty.
Obr. 15: Caralluma truncato-coronata je podobná indická miniatura jako C. pauciflora, ale liší se tmavými červenohnědými květy.
Obr. 16: Caralluma speciosa patří k robustním východoafrickým druhům, které se poměrně obtížně pěstují a většinou ve sbírkách nevydrží dlouho. Vyskytuje se na rozsáhlém území Etiopie, Keni, Súdánu, Somálska, Tanzánie a Ugandy. Přestože vytváří v přírodě obrovské trsy, bývá v době květu dříve cítit než vidět…
Obr. 17: Caralluma turneri, opět z východní Afriky (Keňa, Etiopie, Uganda, Tanzánie) , tvoří husté trsy s květy na výrazně zúžených a prodloužených koncích čtyřbokých stonků.
Obr. 18: Caralluma turneri má dolů směřující cípaté páskované květy.
Text a foto Jiří Hadamovský / www.succulentplants.eu
Komentáře
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.