Rod Echidnopsis
Vznikl v roce 1871 přičiněním britského botanika, průzkumníka a také blízkého Darwinova přítele Josepha Daltona Hookera, který byl rovněž po dobu 20 let ředitelem slovutné Královské botanické zahrady v Kew.
Ale zpět k rodu Echidnopsis. Toto jméno odkazuje ke vzhledu stonků podobných hadímu, konkrétně užovčímu tělu, což lze v případě prvně popsaného druhu tohoto rodu, E. cereiformis, docela akceptovat.
Ještě v polovině minulého století rod obsahoval jen 6 druhů, ale během následujících padesáti let se díky novým objevům postupně toto číslo vyšplhalo až ke čtyřiceti, což nakonec řadí Echidnopsis k početně nejbohatším rodům.
Rod Echidnopsis se vyskytuje na východě afrického kontinentu a v přilehlé části Arábie. V pásmu od Tanzánie přes Keňu, Etiopii, ostrov Sokotra až po Jemen a Omán. Nesmíme opomenout ani Somálsko, Súdán, Eritreu a Džibuti.
Rostliny se vyznačují menšími rozměry, trsovitým růstem a na stapélie malými květy o velikosti cca 5 – 20 mm. Stonky jsou tenké 5-20 mm, často poléhavé, někdy i plazivé s různým počtem více či méně patrných žeber dělenými do vícebokých nebo až oválných hrbolků. Některé druhy jsou holé, některé zas pokryté jemnými nepichlavými trny.
V jedné knize o sukulentech jsem se dočetl, že jde o sběratelsky nepříliš přitažlivý rod. To tedy musím velmi nesouhlasit! Naopak, pokud si chcete vytvořit na malé ploše atraktivní kolekci drobných vzhledově různorodých sukulentů, které ochotně a často vykvétají tvarově i barevně velmi odlišnými, nepáchnoucími květy, je rod Echidnopsis tím pravým. Ostatně o přitažlivosti a rozdílnosti květů těchto rostlin se můžete přesvědčit sami na přiložených fotografiích. Barevná škála se pohybuje od čistě žluté přes růžovou a červenou až po hnědou. Květy mohou být kropenaté nebo čistě jednobarevné, případně vícebarevné s velkou škálou přechodů. Tvar květů rodu Echidnopsis je kapitola sama pro sebe. Mohou být zcela otevřené a úplně přisedlé ke stonkům až po zcela uzavřené na dlouhých stopkách.
V přírodě mají tyto delikátní rostlinky tendenci se schovávat před spalujícím sluncem v okolní vegetaci nebo spárách ve skalách či za kameny. E. malum to dovedl k dokonalosti podzemním růstem větší části stonků.
Další výhodou je docela snadné pěstování, které při zachování standardních zásad pro kultivaci sukulentů nečiní velké potíže. Ne že by to bylo zcela bezproblémové, ale v rámci všech stapélií patří rod Echidnopsis určitě k těm snazším a dá se doporučit již mírně pokročilým pěstitelům. Vzhledem k oblasti výskytu je lépe tyto rostliny zimovat v teple, řekněme raději nad 18 stupňů.
Velkou výhodou rodu Echidnopsis je jednoduché vegetativní množení jednotlivými stonky nebo částmi trsů, které po zasazení do mírně vlhkého substrátu snadno zakoření.
Co je naopak poměrně obtížné, je možnost si tyto rostliny ve větším sortimentu opatřit. Ale kdo důkladně a trpělivě hledá, může časem přece jen pěknou kolekci těchto atraktivních rostlin získat a při troše pečlivosti i dlouhodobě ve sbírce udržet a množit.
Obr. 1: Echidnopsis angustiloba roste v Keni a kvete takto široce otevřeným květem, v tomto případě ho zdobí tato delikátní narůžovělá barva.
Obr 2: Echidnopsis bentii patří k několika druhům z ostrova Sokotra.
Obr. 3: Echidnopsis bihendulensis pochází ze Somálska a kvete otevřeným červeným květem ve středu pokrytým trichomy.
Obr. 4: Echidnopsis dammaniana je v přírodě asi docela rozšířený, protože se vyskytuje na území Keni, Etiopie a Somálska. V sezóně mívá hladké vzpřímené stonky pokryté množstvím typických kropenatých otevřených a těsně přisedlých květů, které vyrůstají ve svislých řadách vedle sebe.
Obr. 5: Echidnopsis fartaqensis je zástupcem druhů s úplně uzavřenými květy. Pochází z Jemenu.
Obr. 6: Echidnopsis globosa také z Jemenu je velmi podobný předchozímu druhu.
Obr. 7: Echidnopsis chrysantha – somálský druh s čistě žlutými otevřenými květy.
Obr. 8: Echidnopsis leachii má červenohnědé otevřené květy a vyskytuje se v Tanzánii.
Obr. 9: Echidnopsis malum je ve sbírkách opravdovou raritou, která vyniká asi nejbizarnějším květem v rámci rozsáhlé rodiny stapélií. Naopak v místech výskytu v Somálsku patří dle informací očitých svědků k poměrně běžným druhům.
Obr. 10: Echidnopsis modesta – keňský druh kvetoucí drobnými dvoubarevnými květy.
Obr. 11: Echidnopsis montana z Keni a Etiopie se vyznačuje výrazně cípatými květy.
Obr. 12: Echidnopsis oviflora – další tanzanský druh, s nevýraznými drobnými uzavřenými květy.
Obr. 13: Echidnopsis planiflora zdobí otevřené květy typické svým voskovým vzhledem a širokou barevnou škálou od žluté po tmavočervenou. Roste v Džibuti, Etiopii a Somálsku.
Obr. 14: Echidnopsis scutellata z Jemenu má barevně hodně variabilní květy.
Obr. 15: Echidnopsis scutellata – jinak barevná varianta.
Obr. 16: Echidnopsis scutellata ssp. dhofarensis – žlutokvětý poddruh z Ománu.
Obr. 17: Echidnopsis seibanica – opět jemenský druh s velkým a zároveň velmi atraktivním cípatým květem.
Obr. 18: Echidnopsis sharpei z Keni, Etiopie a Somálska je typický výrazným žlutým lemem středové části květů.
Obr. 19: Echidnopsis squamulata se vyznačuje kónickým uzavřeným květem. Jemenský druh.
Obr. 20: Echidnopsis virchowii ze Somálska je velmi podobný E. dammaniana, od něhož se liší kromě oblasti výskytu jinou vnitřní strukturou květů.
Obr. 21: Echidnopsis virchowii – detail květu.
Obr. 22: Echidnopsis watsonii se vyskytuje v Keni a Somálsku a patří ke druhům s velmi atraktivními květy, které kombinují zvonkovitý tvar s výrazně cípatou korunou. Skvělý dojem korunuje lahodná kombinace vínové a ostře žluté barvy.
Komentáře
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.