Microondas Mariposas, Nuevo Leon
Lokalita microondas Mariposas se nachází na jednom z vysokých kopců Sierra Corral de Los Bandidos v severní části Sierra Madre Oriental. Je to známé místo pro většinu cestovatelů za poznáváním mexické kaktusové flóry.
Obr. 1: Echinofossulocactus multicostatus u microondas Mariposas.
Cesta nahoru i dolů po úzké kamenité cestě bez svodidel je tak trochu adrenalínový zážitek. Nahoře, pod několika vysílači, však čeká úžasná nečekaná odměna. Tou je několik druhů kaktusů, především nádherný Echinofossulocactus multicostatus. Ještě bych zmínil jednu drobnou chybičku na našich jmenovkách u exemplářů z této lokality. Dotyčný kopec se nenachází v Coahuile, ale několik kilometrů za hranicemi ve státě Nuevo Leon. To však neubírá na mimořádné atraktivitě tohoto místa a úžasných kaktů.
Obr. 2: Echinofossulocactus multicostatus, MAK 485.
Obr. 3: Echinofossulocactus multicostatus, MAK 485.
Obr. 4: Echinofossulocactus multicostatus, MAK 485.
V době naší návštěvy populace na této lokalitě právě dokvétala, proto jsme mohli shlédnout několik desítek rozkvetlých jedinců. Květy byly bílé s jemných levandulovým proužkem na vnitřních okvětních lístcích a sytě fialovým na vnější straně. Některé květy měly v plném otevření i víc než 4 cm na šířku. Současně jsme však zaznamenali i dozrávání části plodů, což nás velmi potěšilo.
Obr. 5: Echinofossulocactus multicostatus, MAK 485.
Rostliny této populace se vyznačují velkým počtem žeber, není výjimkou jich napočítat i hodně přes stovku. Otrnění fosuláčů na této lokalitě je standardní pro daný druh. V areole mají jeden horní a dva boční středové trny, spodní okrajové jsou zpravidla 4 – 6, někdy i 7. Exemplář na obrázku byl asi největší z těch, které jsme pozorovali. Na šířku měl bratru 12 cm.
Obr. 6: Echinofossulocactus multicostatus, MAK 485.
Populace multikostatusů na této lokalitě je nečekaně poměrně hustá, na celkem malé ploše bylo pozorováno asi 200 jedinců. Jsou místa, kde se bojíte šlápnout a jinde zas jsou roztroušeny velmi řídce. Bylo by zajímavé zjistit, jestli je místní populace ojedinělá, či se na temenech okolních vysokých kopců vyskytují další kolonie tohoto výjimečného druhu.
Obr. 7: Thelocactus lophothele ssp. rinconensis, MAK 486.
Dalším druhem na lokalitě je vpravdě skvostný Thelocactus rinconensis. Tato populace není tak početná jako na úpatí stejného kopce, o to víc je však záhadnější a na tomto místě nečekaná. Některé rostliny byly po odkvětu, jiné kvetly, další zas teprve nasazovaly poupata.
Obr. 8: Skalka na microondas Mariposas.
Tato skalka byla na vrcholu kopce opravdovým zjevením, kterou si telokaktusy všech růstových stádií užívaly společně s trsy Echinocereus aff. enneacathus.
Obr. 9: Mammillaria melanocentra, MAK 487.
Nejméně početným druhem kaktusu na lokalitě byla M. melanocentra, tím pádem se stala nejvzácnějším místním druhem. A myslím, že to bude podobné i u nás doma. Ve sbírkách jich moc zřejmě nebude, možná by se daly spočítat na prstech jedné ruky.
Obr. 10: Neolloydia aff. conoidea, MAK 489.
K doprovodným druhům také patří N. conoidea, která nikdy nezklame. Při svém širokém rozšíření je na každé lokalitě trochu jiná, a když kvete, nemá to chybu.
Obr. 11: Thelocactus bicolor, MAK 488.
Posledním ve výčtu druhů této lokality je T. bicolor. Rostliny byly buclaté s dlouhými středovými trny. Připadalo mi, jako by tu tento druh suploval Echinocactus horizonthalonius. Většinou rostl jeden exemplář sám, uprostřed menšího plácku.
Obr. 12: Microondas Mariposas.
Na závěr pohled z vrcholu do údolí. Od vysílačů je vskutku kouzelný pohled téměř všemi směry na okolní pohoří a nekonečná údolí. Dle mapy na netu má tento kopec 1639 metrů a to z daleka nepatří k těm nejvyšším v okolí.
Komentáře
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.