Chtěli jsme pokračovat dál, ale Vojta vzal dalekohled a všiml si, že v místě, kde jsme nocovali, ale dál na svahu pohoří, roste Backebergia militaris. Docela snadno jsme bez dalekohledu začali tyto rostliny odlišovat od jiných cereusovitých, kterých tu bylo bezpočet.
Rozdělili jsme se. Já, Slavek a Ivan jsme vyrazili na svah nejbližšího kopce a Jarda a Vojta na další, kde Jarda očekával, že najde hledanou Bursera paradoxa. A opravdu se povedlo najít tyto rostliny včetně Bursera militaris. Zatímco my jsme viděli:
Amphipterygium adstringens
Apoplanesia paniculata
Randia capitata
Backebergia militaris GM1956
Jatropha stephani GM1956.1
Bursera crenata GM1956.2
WP2110 San Pedro Barajos, Mich. 320 m
Když jsme jeli dál na ji, Jarda spozoroval při cestě už známou:
Bursera paradoxa GM1957.1, a pod ní
Mammillaria beneckei GM1957
Pereskiopsis diguetii GM1957.2
WP2111 Los Polcitos, Mich. 320 m
Jeli jsme dále na jih a Jarda si znovu všiml kulovitých kaktusů na úbočí nedalekého kopce. Šplhání k nim bylo velmi obtížné kvůli velmi strmému svahu, ze kterého jsme neustále sklouzávali dolů. Přesto jsme se po nějakém čase dostali k těmto kulovitým kaktusům, kterými byly:
Ferocactus lindsayi GM1958, a společně s nim velké skupiny:
Mammillaria beneckei GM1959
WP2113 Infiernillo, Mich. 320 m.n.p.m.
O několik kilometrů dál jsme využili pohostinnosti restaurace u silnice, kde jsme se posilnili a vyrazili k pobřeží oceánu. Další cesta vedla na sever podél pobřeží. Cestou jsme zastavili, abychom pořídili pár fotek zapadajícího slunce nad oceánem a o pár kilometrů dále jsme zajeli na lokalitu Maruaty, kde jsme našli dobrou restauraci a v ní perfektně připravené rybí speciality. Při odchodu z restaurace si Sławek pod nohama všiml čerstvě vylíhlé želvy, která si očividně spletl směr, a místo aby šel k oceánu, kráčel opačným směrem. Slawek ji vzal sebou, aby ji vypustil do vody. Krátce na to jsme našli místo u pláže, kde jsme mohli za malý poplatek přenocovat v roztažených houpacích sítích.
Okolo 22:00 hod. nás majitel informoval, že o pár metrů dál začala mořská želva snášet vajíčka. Ve světle baterek jsme sledovali, jak každou minutu vypadlo nové vejce. Mexičané na takovou příležitost čekají a jak jsem si všiml, berou každé druhé vejce, pravděpodobně z důvodu konzumace. Želvy jsou samozřejmě chráněny, ale je obtížné tuto ochranu vynutit, a toto dělení by mělo být považováno za dobrý začátek, zejména proto, že jsem viděl želví stopy jinde jen jedním směrem, od oceánu po prohlubně na pláži. Co to znamená, je snadné pochopit. Nechtěl jsem rušit želvu, šel jsem proto spát do houpací sítě, zatímco Sławek asi hodinu přes telefón (byla zde wi-fi) předával své partnerce celý proces kladení vajec. Atmosféru zpříjemňovala vůně kvetoucí:
Crinum americanum s velkými květy.
Překlad: Sikora Henryk
Komentáře
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.