Jak jste se mohli dočíst v minulém čísle internetových novin, Pavel Pavlíček se po dvaceti letech rozhodl věnovat svůj úvodník dalším klubům rozesetým po naší kaktusové obci. Volba pro první rok padla na náš Plzeňský klub a já jsem neprotestoval proti návrhu, abych se této rubriky ujal.
Nepůjde rozhodně o to, co se děje v mé sbírce, (i když tato prvotina tak skoro vypadá), ale rád bych, aby přátelé - členové klubu mi zasílali fotky ze svých sbírek, vztahujících se k danému měsíci, s nějakým průvodním, krátkým slovem. Případně některé sbírky navštívím a vezmu i fotoaparát. S tím už by se dalo pracovat. Co se událo v tom kterém měsíci v plzeňském klubu, už doplním dle svého vědomí.
Nejprve tedy co se neudálo. Nekonala se naše tradiční, červnová výstava v Plzni U zvonu. Je to smutná realita, ale covid 19 jinak nedal. Nekonala se v červnu ani naše klubová schůze.
Turbinicarpus roseiflorus
Pokud by se někomu zdálo podivné, jak turbiňáček kvete z báze rostliny jako nějaká rebucie, pak vězte, že se jedná pouze o prvokvět dětiček ze samovýsevu. No prostě moc často nepřesazuju.
Selenicereus grandiflorus.
Když vám v červnový večer vykvete královna noci a naplní skleník příjemnou, až omamnou vůní, kterou se marně snaží nalákat opylovače, nezbývá než litovat, že se momentálně o tuto radostnou událost nemáte s kým podělit. Tak aspoň fotíte. Před dvěma lety měla tahle kytka vykvést u mě poprvé. Pozval jsem na tuto událost pár kamarádů, ale květ se otevřel až příští noci.
Lobivia obrepanda
Tohle je také záležitost jedné noci - Lobivia obrepanda. Cestou do Santa Victoria jsme přejížděli brod ve výšce 2384 m. nad mořem. Tam rostla. Večer vykvete a ráno je po kráse.
Červnové setkání přátel ve Štěnovicích.
Že Plzeňáky covid jen tak nezlomí, dokládá tento snímek. Tradičně v červnu se pořádá "štěnovické grilování a pokoukání po kaktusech". Hostitelem je Honza Jíška. Na snímku vykukuje ze dveří. Za zmínku ovšem stojí i postava uprostřed, v modrém triku s emblémem plzeňského klubu. Tento pán je pokladníkem klubu a cítí se nejlépe v obleku, za horka minimálně v košili, ale vždy s kravatou. Triko vzal na sebe poprvé v životě až poté, co mu ho Honza Jíška, bez jeho vědomí, koupil.
Dovolte, bych každý měsíc závěrem úvodníku (skvělá formulace) citoval mistra pera i života Karla Čapka… co o nás napsal.
Karel Čapek
O PĚSTITELÍCH KAKTŮ
Nazývám-li je sektáři, není to proto, že s velikou náruživostí pěstují kaktusy; tento skutkový stav lze nazvat vášní, podivínstvím nebo mánií. Podstata sektářství není v tom, že se něco náruživě dělá, nýbrž v tom, že se v něco náruživě věří. Jsou kaktusáři, kteří věří v mramorový prášek, kdežto jiní věří v prášek cihlový a opět jiní v dřevěné uhlí.
Hezké léto – Jirka Vinař
Komentáře
kp
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.