08.04.2019 pondělí – Catarindo – stany
Po snídani jsme se vydali do nedalekého Mollenda, abychom našli autoservis.
Bylo zřejmé, že na pravém předním kole odchází brzdové obložení a před námi byla jízda po horách. Bylo vidět, že pronajaté auto nebylo připraveno na další používání a pronajímatel doufal, že zákazník bude nucen platit za opravy sám. Naštěstí se nám podařilo najít odborníka a po hodině byly brzdy opraveny. Při té příležitosti jsme si všimli, že toto kolo má špatně seřízený rejd nebo náklon (pravděpodobně po nějaké kolizi), což vedlo k opotřebení pneumatiky. Navíc bylo nevyvážené, což bylo cítit při vyšších rychlostech. Na vnitřní straně pneumatiky už prosvítaly výztužné výplety. V budoucnu už služeb této půjčovny aut určitě nevyužijeme.
Nyní jsme rychle pokračovali do La Yarada, nedaleko hranice s Chile, protože Ritter toto místo zmínil ve svém popisu Islaya unguispina. Na místě jsem si ověřil, že není možné, aby v blízkém okolí rostla jakákoli Islaya. Žádné duny ani pahorky, jen rovný terén ležící několik metrů nad hladinou moře a plně využívaný k pěstování brambor. Při návratu byly vidět jediné vyšší duny asi 10 km od La Yarada.
Zde jsem se zastavil a měl jsem asi hodinu času. Došel jsem k nejbližším pahorkům, poté jsem vystoupal po písku až na vrchol, asi 150 m. Tam jsem nenašel žádné rostliny, ale viděl jsem trochu dál další řadu dun, opět asi o 150 m vyšší, a nad nimi další pásmo. Na takový vzdálený výlet jsem jednoduše neměl čas. Bylo by třeba věnovat alespoň půlden průzkumu. Protože byla naše trasa poměrně pečlivě naplánována a navíc termín návštěvy Machu Picchu nebylo možné změnit, musel jsem přerušit hledání a vrátit se k autu.
Až po návratu domů jsem v záznamech Rittera dohledal, že rostliny našel více než 20 km na sever od La Yarada, což znamená, že jsme lokalitu cestou míjeli, aniž bychom tušili její existenci.
Při návratu podél moře jsme se zastavili asi 30 km dál v kaňonu Caleta del Burro. I toto místo je poznamenáno historií, ale mě zajímaly jen kaktusy. Byly to:
Loxanthocereus sp. nova GM2007, pravděpodobně nějaká dosud nepopsaná varieta Loxanthocereus hoxeyi
Neoraimondia arequipensis GM2007.1
Loxanthocereus sextonianus GM2007.2
WP10 Caleta del Burro, Tacna, 110 m n. m.
Nyní nezbývalo nic jiného než vydat se do hor a již bez zbytečného zastavování jsme dorazili do velkého města Moquegua, kde jsme našli slušný hotel.
09.04.2019 úterý – Moquegua - hotel
Město leží pouze necelých 1400 m n. m., takže nelze považovat tento nocleh za předem plánovanou aklimatizaci, přičemž před námi byla cesta k jezeru Titicaca, tedy nadmořská výška kolem 4 000 metrů s průjezdem nad 4 700 metrů. Nebylo jasné, jak si moje rodina poradí s touto výškou. Bylo třeba organizovat aklimatizační zastávky. První zastávku jsem udělal ve výšce asi 3 000 metrů. V této výšce je již hodně zelené vegetace. Právě zde rozkvetly:
Arequipa (Oreocereus) hempeliana GM2007.3. Kromě toho jsem viděl:
Cumulopuntia sphaerica GM2007.4
Armatocereus procerus GM2007.5
Weberbauerocereus weberbaueri GM2007.6
WP10A Hujulay, Moquegua 3030 m n. m.
Ve výšce 3 800 metrů druhá odpočinková zastávka. Samozřejmě ne pro mě. Zde jsem našel:
Neowerdermannia chilensis ssp. peruviana GM2008. Pouze dospělé rostliny. Zřejmě ne vždy jsou podmínky pro klíčení a následné přežití sucha mladými semenáčky. Prakticky se od typických rostlin z Chile liší pouze tím, že roste v Peru.
Cumulopuntia ignescens GM2008.1
Oreocereus leucotrichus GM2008.2
WP11 Pampa Cuellar, Moquegua 3 800 m n. m.
Do Puna jsme dorazili kolem 14:00, takže jsme měli dost času po ubytování v hotelu vyrazit k přístavu, kde jsme si objednali loď na převoz na ostrovy Uros.
Nejprve jsme připluli k jednomu ostrovu, kde žije několik rodin, které se vlastně živí celý život pouze z turistů, kteří platí jak za prohlídku, tak také nakupují různé suvenýry, zejména výrobky z vlny alpaky, údajně vyráběné těmito domorodci. Tyto ostrovy jsou umělým výtvorem, udržovaným po staletí z třtinových klád o celkové výšce přes 2 metry. Protože nejstarší, a tedy nejhlubší vrstvy třtiny odehnívají, každý rok se přidává nová vrstva. Při chůzi po takovém umělém ostrově cítíte neustále pohyby této „země“. Obyvatelé si stěžují na revmatismus, který je neodmyslitelný v takových podmínkách a postihuje je už v mládí.
Poté jsme dorazili na vlastní ostrovy Uros, kde jsme si pochutnali na profesionálně připravených rybách typu pstruh (zde nazývaných "trucha"), žijících v jezeře Titicaca. Cena tohoto jídla byla samozřejmě dvakrát vyšší než v Puno, ale takové jsou atrakce pro turisty.
Do hotelu jsme se vrátili pod nízko visícím sluncem. Naše děvčata bolela hlava, pravděpodobně kvůli nadmořské výšce.
Komentáře
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.