Listopad 2024 (266)

Byl jsem překvapen pozitivním ohlasem na mé články, tak se pokusím pokračovat v předávání svých „mouder“.

Vím, že to, co se pokusím sdělit, je mnohdy v rozporu s obecně přijímanými pěstitelskými zásadami, ale mnohé u mě funguje trošku jinak, než je současná mainstreamová linie. Zrovna nedávno jsem si přečetl v Kaktusech cosi o pěstování „ariáčů“ a „kobek“, lze je prý dělat výhradně v anorganickém substrátu. Já je mám v hlíně, jak to, že žijí? Takto podávané názory „odborníků“ odradí mnohé pěstitele od pěstování nádherných rostlin. Zdůrazní se výjimečnost a nutnost speciálního pěstování a hned jsem celebrita, protože zrovna mně to jde? Je opravdu málo rostlin, které vyžadují speciální pěstební postupy, ale ty nemusím mít nebo je naroubuji. Když u mě nepůjdou, bude více místa a méně starostí.

Zdroj: pxhere.com, licence: CC0 Public Domain

Ale k věci. Troufám si po mnoha chybách a nechtěné „výrobě“ schour ze zdravých rostlin předstírat, že už kytkám rozumím. Po letech pěstování a tříbení názorů dnes mohu tvrdit, že, zálivka je „grunt“. Logicky, suchem lze dospělým rostlinám ublížit jen stěží, nevhodná zálivka může být důvodem, že zase půjdu s mrtvolkou na kompost.

Dnes mám rostlin tisíce, ale z dřívějška si ještě pamatuji, jak bolel pohled na prázdné místo ve sbírce. Jsem trošku vyšinutý, kaktusy miluji, hladím si je a mluvím na ně. Když něco, co mám desítky let, odejde, nemám dobrý den.

Zdroj: pxhere.com, licence: CC0 Public Domain

Zpět k vodě. V Brně je silně vápenitá pitná voda, která se neesteticky vysráží na okrajích květináčků, zasolí časem substrát a je nutno často přesazovat. Já na zahradě používám „dešťovku“, chytám ji do plastových i pozinkovaných sudů, ve kvalitě vody nevidím rozdíl. Četl jsem nějakou polemiku o škodlivosti pozink. sudů, ale považuji to za nesmysl. Slyšel jsem názor, že je dešťovka nevhodná k použití na zálivku po průchodu atmosférou. Když jsem se narodil, vdechl jsem brněnský vzduch, činím tak dodnes a stále žiji. Co se z něj rozpustí ve vodě asi nebude nic moc. Jelikož v sudech žijí potápníci, znakoplavky, různé larvy apod., nemůže být ta voda až tak špatná. Standartní situace = zálivka vlažnou vodou večer do deště - teď ho moc nebývá. Pro ty kytky to musí být jak pohlazení od ženy. Snad se nenajde nikdo, kdo by zaléval „rozehřáté“ rostliny studenou vodovodní nebo studniční vodou, ať se podívá na teploměr ve skleníku a změří si teplotu vody. Budu tvrdit, že pokud je rozdíl mezi teplotou vzduchu a vody 10 stupňů, mohu zalít substrát, rostlinu na tělo raději ne.

1. zálivka po zimování – mám-li vytápěný skleník, který nestěhuji, mohu zalít už v únoru, rostliny dají najevo, že je čas. Takové echinocereusy bez brzké zálivky pořádně nekvetou. Ve vytápěném skleníku – 4 mm makrolon je v noci běžně 0°, víc to vytopit nelze – tak s tím 1. zalitím nespěchám. Mám hodně roubovanců, podložky v zimě zásadně nezalévám, ale jak to jde, jdu do toho. Vše zalévám napoprvé systémovým insekticidem – tady se mnou mnozí nesouhlasí, ale moderní Actara, Warrant atd. rostlinám neublíží. Zaleju cca na 50 % standartní zálivky. Můj substrát vysychá rychle, dle potřeby do 14 dnů zaleju na 100 %. Další zálivky následují po zralé úvaze. V dubnu stěhuji z ložnice teplé kytky, do týdne zaleju, u velkých cereusů to chce určitou opatrnost, když se netrefíte, tak rostliny mohou „trucovat“ celou sezónu.

Zdroj: flickr.com, autor: Karl Davison, licence: CC BY-NC-SA 2.0

Pak jdou (dle počasí) kytky ze sklepa, 1. zálivka tak do týdne. Pokud mrzne, ve skleníku č.2 je i - 5, tak tu vodu neuspěchávám. Pro co nemám místo, to je brutálně vyhozeno na palety pod „širák“, když prší ledový déšť, mají smůlu, kryty nemám. Semenáčky trápím suchem, snesou běžně být celou zimu bez vody. Jak to jde, zalévám a mám na zřeteli, že nelze přitopit. Do června to chce zalít pořádně ještě jednou. Jsem na jižním svahu na jihu Brna, přijdou třicítky vedra, kytky zarazí růst a ani dobrodruh jako já nezalévá. Samozřejmě existují výjimky : melocactusy, buiningie, discocactusy, pilosocereusy, haageocereusy, espostoe, uebelmannie atd. Ty lze zalévat i v letních „hicech“, ale s rozumem, vlažnou vodou a navečer, ráno nestihnou obeschnout a uvaří se. V delším ochlazení, když kytky otevřou temena a rostou nové trny, lze také zalít, ale pokud se prudce oteplí, může být průšvih. Zkraje podzimu zaleju pořádně, dám syst. insekticid, ten bude působit cca 1/2 roku a pomalu to chystám na zimování. Kytky v květináčích 10 - 18 cm už od půlky září nezaleju, menší tak ještě jednou a jde se spinkat. Žádná voda, vás ve spánku taky nikdo nenapájí. Jen jednou jsem zkusil na něčí radu zalít v zimě teple zimované „meláky“, rostliny nic necucly a naštěstí neuhynuly, co si myslely, nechci vědět.

Mnohé, nejen mrazuvzdorné rostliny, se s podzimem scvrkávají a vzniká dojem, že by se měly ještě zalít. To je klasická chyba, nevyzrají pletiva a konec je jasný. Některé rostliny (př. feráky), co kvetou v zimě, ani v listopadu, je-li ještě teplo, nezastaví růst - přesto nezalít!

Já mám problém. Zalévám rád, vůně mokrého substrátu je jako afrodiziakum, moc rostlin jsem takto spotřeboval.

Zdroj: flickr.com, autor: Neal Fowler, licence: CC BY-NC 2.0

Dnes vím, že dobrého pomálu, raději 3 x nezalít, to kytky vydrží, než jednou zalít blbě. Zálivku dělám „vrchem“, k podmoku nemám důvěru, tahají se soli navrch květináče, když vidím 4x4 cm s 18x18 cm květináče v jedné míse, myslím si, že to nemůže dělat dobrotu. U větších rostlin používám bezodtokové květináče, ušetří se voda, drahé preparáty na ošetření rostlin a čas. Chce to cvik a nezalévat tak často.

Jinak určit obecně nějaký interval zálivky asi nelze. Je to sice „hraběcí“ rada, ale je to tak. Každá sbírka má jiné složení rostlin, jinou polohu, jiné pěstební zařízení, při zálivce použít zdravý selský rozum a ne dogmata, která v literatuře opisují „celebrity“ už 100 let jedna od druhé. Nutno při zálivce vzít do úvahy, že každý rok je jiný, nebudit rostliny vodou, šetrně přidávat hnojivo, bílé druhy nezalévat na tělo, i čistá dešťovka dělá „fleky“, které jsou dlouho vidět. Každý to dělá po svém. Chtěl jsem jen upozornit na určité problémy se zálivkou, kdo se alespoň trochu nevcítí do potřeb rostlin, tomu to asi nepůjde. Mohu mít skleník za 12 mega plný „špeků“ v dnes moderní tenké keramice a drahém substrátu od renomované firmy, když neumím zalít, budu jen doplňovat ztráty.

Tak, téma je vyčerpáno. Úspěšný boj se škůdci a vedrem.

fFacebook

Tweet

Whatsapp