Nejen můj přítel Václav (Jakubec – 75 let /* 14. 9. 1947/)

S Vaškem jsem se setkal poprvé ve druhé polovině osmdesátých let minulého století. On byl tajemníkem Místního národního výboru Luštěnice a já ředitelem okresního archivu.

Jednání to bylo příjemné, a kromě úředních záležitostí padla zmínka i o zálibách. On již léta kaktusařil a já sbíral autogramy významných osobností domácí i zahraniční kultury, především těch, kteří se motali kolem filmu, protože jsem filmový fanda už od dětství. Pak jsme se pracovně setkali ještě několikrát a vždy přišlo i na koníčky. Když se mi pak na obzoru začínalo rýsovat období života na zaslouženém odpočinku, manželka přišla v roce 2007 po jedné návštěvě příbuzných, kde viděla několik vzrostlých euphorbií a na zápraží si lebedících echinopsisů, mammillárií a trichocereusů (v té době jsem ještě neměl ani tušení, o co jde) s myšlenkou, že by bylo vhodné si pro důchod nalézt nějakou společnou zábavu – tedy třeba pěstovat kaktusy. Jenže – jak na to, aby přežily alespoň jednu zimu? Internetová fóra do začátku poskytla mnoho „cenných rad“, které ale bylo nutné podrobit odborné kritice, neboť řada z nich si jaksi protiřečila. No a na koho se obrátit, když ne na toho, o němž jsem věděl, že kaktusy pěstuje už skoro 40 let ? A tak začalo druhé období známosti s Vaškem, se kterým jsme si brzy potykali a u něhož jsme nalezli i při jeho pracovním zaneprázdnění vesnického veřejného činitele vždy porozumění, pohled do krásné sbírky, řadu receptů, jak na to, a když jsme se znali déle, i nepřeberně historek z jeho výprav za kaktusy do jejich domoviny, někdy až neuvěřitelných zážitků při jejich „lovu“ a také střípky z jeho soukromí. Proto je mi ctí, že mohu při příležitosti jeho životního jubilea napsat o něm pár řádek.

2022 – Vašek ve svém království

Někteří lidé mají tu zvláštní vlastnost, že jakoby nestárnou. Teprve když se člověk podívá na fotografie za těch několik desítek let, vidí, že na hladké tváři přibylo několik vrásek, černé vlasy lehce prokvetly a tělo nabralo o pár kil navíc.

Vašek se narodil v obci Krchleby nedaleko od Nymburka. V mladoboleslavské Škodovce se vyučil provozním elektromontérem a zůstal jí věrný až do odchodu do důchodu. Při zaměstnání si pak počátkem osmdesátých let ještě stihl udělat maturitu na tamní průmyslové škole.

Do Luštěnic se přestěhoval za svou celoživotní partnerkou Václavou, o níž s humorem říká, že on se dobře oženil a ona se blbě vdala. To bylo v roce 1968. V roce 1972 se zúčastnil příprav voleb do místního národního výboru a od té doby až do roku 1990 působil jako neuvolněný tajemník MNV. V roce 1990 pak byl zvolen starostou obce a tuto funkci zastával až do voleb v roce 2014. Za těch 42 let byly v Luštěnicích mimo jiné vybudovány vodovod, plynofikace, kanalizace s čističkou, postaveno koupaliště, mateřská školka, domov pro seniory a obecní úřad a rekonstruována stará školní budova, ke které byl nově přistaven pavilon se čtyřmi třídami, kuchyní a jídelnou, a i několik desítek bytů po Rudé armádě, která Luštěnice počátkem devadesátých let opustila. To vše samozřejmě vyžadovalo mnoho nejen pracovního času, který musel Vašek obětovat. Je jasné, že funkce v obecní samosprávě, místní tělovýchovné jednotě Sokol i kaktusaření by nebylo možné dělat bez velkého pochopení jeho manželky.

2007 – starosta obce

Ke kaktusaření se dostal během námluv, když se v roce 1968 po návštěvě výstav ve Dvoře Králové a v Žírči a koupi několika rostlin vsadil se svou nastávající tchýní, komu budou rostliny lépe prosperovat. Vašek postavil u tchýně na zahradě malý fóliáček a tam začali oba se společným pěstováním. Po svatbě o rok později Vašek postavil na pozemku nedaleko od manželčiných rodičů nový,větší fóliovník, tchýniných úspěchů však nemohl stále dosáhnout. Říká, že to bylo tím, že si s kytkami povídala, sedla si k nim s kafíčkem a tranzistorákem, a že to asi měly rády. Když ale v roce 1972 vybudoval skleník o rozměrech 6x3 metry, bylo již vítězství jeho. Po čase ale již nebylo pro kaktusy kam šlápnout, a tak se v roce 1993 pustil do stavby skleníku nového. Okolo původního vykopal základy pro nový skleník 10x5 metrů, a protože se to manželce zdálo malé, prodloužil ho ještě o 5 metrů. V roce 2008 pak k tomuto zapuštěnému přistavěl vstup 6x5 metrů. Stejně to ale nestačí. Když se loni po několika letech pustil do přesazování celé sbírky, vše se opět rychle začalo plnit.

Kromě škůdců, kteří si občas vyberou svou daň za pozdní chemické ošetření, postihla Vaškovu sbírku pouze jedna přírodní katastrofa. Při vichřici, která Luštěnice zasáhla v roce 1988 a zcela zničila několik domů v obci, přistála sousedova střecha na střeše jeho rodinného domu a několik trámů vlétlo i do skleníku. Odnesla to řada rostlin, ale bylo léto a do podzimu se mu podařilo dát vše zase do pořádku.

03---1988-zajezd-do-Jankendorfu-v-NDR----sbirka--M-Haudeho

1988 – zájezd do Jänkendorfu v NDR – sbírka M. Haudeho

Jak sám říká, je odkojen Backebergem, a jeho zájem se přesouval od mammillárií přes notokaktusy a ferokaktusy na další, ve své době populární rody a vždy se snažil, aby jeho sbírka byla co nejbohatší. Z každého období tak má dodnes řadu zástupců, i když již ne tak kompletní, protože možnosti každého skleníku jsou omezené.

Od samého počátku snil o tom, že se jednou podívá do mexické domoviny kaktusů. To se mu podařilo po Sametové revoluci mnohokrát. Kromě toho navštívil 12x Bolivii, 7x USA, 1x Chile a 2x Argentinu, která se mu po Mexiku, na které nedá dopustit, líbila nejvíc. Jednou se podíval i na druhou stranu světa do Číny, Hongkongu a Macaa. Často vyrážel na expedice s Láďou Horáčkem, Pavlem Pavlíčkem a Liborem Kuntem a v roce 2009 se sám stal organizátorem takové expedice. Od té doby umožnil několika desítkám českých, slovenských a polských milovníků kaktusů a sukulentních rostlin vidět je v jejich přirozeném prostředí. Mezi českými významnými kaktusáři se asi najde málo těch, kteří se s Vaškem Jakubcem nikdy nesetkali, nebo o něm neslyšeli. Sice o svých cestách a zážitcích nepíše, o to zajímavěji ale o nich umí hovořit na přednáškách, kterých uskutečnil nejen u nás v Čechách, ale i na Slovensku a v Polsku několik set. Kromě toho v současné době zpracovává GPS jednotlivých nalezišť a s několika dalšími nadšenci se pustil do almanachu českých a slovenských kaktusářů a jejich sbírek.

2014 – pohled do skleníku

Závěrem je třeba připomenout i jeho dlouholeté přátelství s nestorem českých kaktusářů druhé poloviny minulého století Rudolfem Šubíkem. Poprvé se setkali počátkem sedmdesátých let na přednášce Jana Říhy pro členy mladoboleslavského kaktusářského spolku. Následovalo mnoho návštěv pražské botanické zahrady, v níž byl Šubík správcem kaktusové expozice. Když pak v devadesátých letech musel Šubík již jako důchodce vyklidit služební byt, navrhl mu Vašek, aby se přestěhoval do Luštěnic do obecního bytu na Zelené. To se stalo v roce 1997. Vašek ho potom vozil s sebou po kaktusářských sympoziích, přednáškách a výstavách a Šubík zase ve Vaškově skleníku trávil desítky hodin přesazováním, roubováním a fotografováním. Mnoho Vaškových sbírkových rostlin se proto objevilo v Encyklopedii kaktusů Libora Kunteho v roce 2002.

Přeji Vaškovi, a jistě nejsem jediný, do dalších let především pevné zdraví, a aby ho nikdy neopustila dobrá nálada a optimismus, které šíří kolem sebe.

Mgr. Jan Šimonek, Mšeno 18